Názory 2018

Mohelnický dostavník, jak ho letos (2018) viděl Dušan Vančura.
Tak jsem si pročetl názory účastníků letošního Dostavníku a dumám, co bych napsal nového. Všichni vyjadřují obdiv nad organizací festivalu, všichni oceňují Aligátorovu neúnavnou pracovitost a obětavost, všichni se rozplývají nad spontánním deštivým totálně unplugged koncertem bez elektřiny, který stmelil účinkující s posluchači. Komentuje se skvělé ubytování, soutěž amatérských filmů, bujaré sessions do rána, televize Noe, úroveň jednotlivých kapel. A co teď já? Mám jásat s ostatními? Nebo mám hledat pihy na kráse?
Byl jsem na Dostavníku mnohokrát, vždycky se Spirituálem. Letos se ale pro mě něco změnilo. Přivezl jsem Antikvartet, úplného nováčka na naší hudební scéně, s repertoárem ne zcela festivalovým, navíc ne zcela docvičeným, a měl jsem trochu obavy. (Mimochodem – nemyslím si, že máme repertoár široký „až moc“, jak se zdá Tomáši Hrubému, já bych řekl „tak akorát“. Otázkou je, jestli jsme náš program neměli pro Dostavník trochu „vykostit“, ale na druhé straně – proč bychom tu nemohli jako ukázku zazpívat Bachovo moteto Psallite Deo?). Publikum však bylo tolerantní, slyšitelně tleskalo a dokonce nám dovolilo i přídavek. I pár fotek někdo pořídil.
Takže závěr? Velké poděkování za důvěru, za pozvání, za příznivé přijetí. Uznání nad Aligátorovou letitou, cílevědomou a přitom nenápadnou výchovou posluchačů.
A nakonec otázka na hlavního strůjce festivalu: kdy už, Pavle, konečně provrtáš ten Mohelničák nějakým tunelem, abychom cestou nemuseli vždycky kličkovat po polích a úvozech jako zajíci? Při Tvých manažerských schopnostech by sehnání těch pár miliard neměl být problém.

Ahoj Aligátore,
nerad se opakuji, ale zase musím tobě i všem pořadatelům, účinkujícím a celému tomu hejnu nadšenců, které stojí za Mohelnickým dostavníkem poslat přes Atlantik obří DÍÍÍÍÍÍKY. To víš, raději bych ti poslal naše „kalifornské azúro“, ale nejde mně prošťouchat drátama, to v Křemílkovým údolí ještě nevymysleli. Když už jsem u té techniky – jeden z úžasných zážitků letos byl právě ten, když se celá technika podělala a Spirituál a další muzikanti nám obětavě hráli přímo do ouška. Takhle operativně by to Amíci nezvládli, ani kdyby na to měli program v moudrém telefonu. Já kvůli tomuhle fesťáku začínám uvažovat, proč vůbec žít v USA – v Mohelnici mám přátelské indiány, kteří vypadají líp než brkouni ve Státech, navíc mluví česky a nikoho neskalpujou, mám tady konfederační vojáky i se slavnostní salvou, pohotové moderátory a hlavně skvělou muziku a skvělé lidi se srdcem přesně na tom místě, kde má tlouct. Já beznaboh i do kostela v Lošticích vstoupil, a kdybych to uměl, tak jsem se při té nebeské hudbě Devítky opravdu modlil.
Snad jenom nápad na vylepšení příštího ročníku: já se pokusím tu naši modrou oblohu narvat do kufru a přivezu ji hned na začátek, a Žalmana, toho přivolávače deště, dejte až na poslední den před obědem. Když bude pršet v neděli v poledne, tak už to skousneme, aspoň se nepozná, jak se nám těžko odchází. Takže díky za váš čas, vaše nadšení, vaši energii a za ten kus sebe, který do všeho dáváte. Z toho my budeme zase rok žít a těšit se na příště, my účastníci i naše deštníky a pláštěnky.
Váš nejvzdálenější a nejoddanější účastník Petr Pop, San Diego, USA i za maminku (možná jednu z nejstarších návštěvníků) Martu Popovou, Česká Třebová.

Milí lidé kolem organizace Mohelnického dostavníku, milí jeho návštěvníci, jsem a jsme vlastně trochu překvapeni tím, že kolem našeho nápadu v nepříznivém počasí zahrát těm, kteří budou mít zájem přijít si nás poslechnout aspoň akusticky, bez vyřazené aparatury a na stísněném prostoru krytého pódia (byť za normálních okolností rozměrného) vznikl takový rozruch. Pokud jde o vznik toho nápadu, je to vlastně jednoduché – mohl přijít jen od účinkujících, kteří za takových okolností jsou schopni a ochotní zpívat a hrát. Stručně: když Spirituál kvintet po mnohahodinové cestě z Prahy dojel k pódiu, šel se náš manažer Jirka Holoubek zeptat pořadatelů, jak se věci mají. K našemu zklamání se vrátil do autobusu s tím, že další vystoupení už byla pro vytrvalý déšť zrušena (navíc aparatura vyřazena z činnosti) a publikum už odešlo – je po všem, máme jet prostě na hotel. Kdybychom to v této chvíli vzdali a skutečně odjeli, nebylo by dál jednoznačně nic. Jenže nám bylo líto těch, kteří na koncerty přijeli, často z daleka, zaplatili a vinou počasí měli být o citelnou část programu ochuzeni. I my sami jsme chtěli svůj pocit dluhu vůči nim nějak překonat a samozřejmě také si zazpívat – kvůli tomu jsme do Mohelnice jeli! Sebrali jsme se tedy s Jiřím Holoubkem a vrátili se na pódium, ze kterého už byly odnášeny části vybavení a oslovili znovu několik smutných organizátorů v čele s Aligátorem. Řekli jsme, že jsme připraveni zazpívat i za daných okolností pro zájemce, kteří přijdou. Aligátor řekl, že to bohužel není možné, protože aparatura je vyřazena a v hledišti už nikdo není a i kdyby byl, nic by neslyšel. Navrhl, abychom přišli další den dopoledne, že tam sice je ohlášený program určitých kapel, ale nějaký čas by se pro nás jistě našel. Řekli jsme, že jednak rozhodně nechceme okrádat kolegy muzikanty o čas pro jejich hraní, jednak by to nic neřešilo pro ty, kteří třeba na nás přišli dnes. Právě teď je čas, kdy bylo na plakátech oznámeno, že Spirituál bude hrát a my jsme tady, abychom tuto povinnost splnili. Aligátor namítl, že tu ale nikdo není, jenže první posluchači se již začali vynořovat z mlhy a lehounké clony dešťových kapek a soukali se na jeviště; nějací dobrovolníci, kterým děkujeme, už totiž začali obíhat stany a další úkryty, kde se návštěvníci přerušeného festivalu tou dobou zdržovali, a o chystané produkci Spirituálu je informovali. A již se valily davy. Oceňujeme Aligátora s kolegy a kolegyněmi, zvukaře atd., že vzali v tu chvíli celou věc za svou a řekli „Tak dobře, zkusíme to!“ a udělali nám místo. Pak už začalo to, co patří k muzice, která není závislá na noblese šoubyznysu, světelných nebo zvukových efektech, při které jsou obě strany- hlediště i jeviště propojeny a z obou se v určitých chvílích střídavě ozývá zpěv a potlesk. Bylo nám dobře a měli jsme radost z toho, že se potvrdilo, že pořadatelé, účinkující i posluchači mohou být tak očividně na jedné lodi. Naproti nám stály a v rohu pódia se mačkaly postavy v mokrých pláštěnkách i bez nich, poslouchaly v absolutním tichu pozorně naše akustické hraní, zpívaly, tleskaly, nebylo nic mezi námi – děkujeme jim!

Protože upřímnost je v dnešní době zapotřebí, nakonec poznamenáme, že jediné, co naši radost trochu kazilo, byly opakující se návštěvy jakéhosi pána, který nám chodil po chvíli hraní za záda říkat: „Tak to by už stačilo, jsou tu i jiní, kteří si chtějí zahrát“! My měli v té době svůj regulérní, domluvený čas vystoupení na pódiu a hrálo a zpívalo se tu jen proto, že jsme to u vstřícných pořadatelů prosadili. Ale – a to zdůrazňujeme!!! – z toho, že večer rodinného muzicírování pak pokračoval, jsme měli také radost! Tak třeba zase někdy z hrdel přímo do uší!

 Recenze Tomáše Hrubého z FOLKtime

Letos jsem si na Mohelnickém dostavníku velmi užil soutěž kapel. Zatímco v některých letech jedna nebo dvě kapely jasně vyčnívají nad ostatními, které mají někdy i slabší úroveň, dnes byla celá soutěž vyrovnaná a vše se velmi příjemně poslouchalo.

Tradičně si na Dostavníku užívám i některé folkové legendy – vždy si s chutí poslechnu Folk Team, letos jsem byl moc rád za AG Flek, který hraje naživo skvěle. Ale přistihl jsem se při tom, že jsem si se stejnou chutí poslechl třeba D.N.A. Brno. Jsou to výborní muzikanti a jejich písně stojí za pozornost.

Počasí bohužel přerušilo a vlastně předčasně ukončilo sobotní program. To je vždy velká škoda (zažil jsem už asi čtyři takto ukončené festivaly), sám jsem se kvůli tomu musel vzdát i jednoho domluveného rozhovoru pro rádio. Akustického koncertu Spirituál kvintetu a dalších kapel přímo na pódiu jsem se sám nezúčastnil (promokl jsem tak, že jsem se musel sušit…), ale reakce, které jsem slyšel od přímých účastníků, byly velmi pozitivní. Myslím, že to v konečném důsledku bylo a bude vnímáno jako výborné řešení a že to festivalu v očích jeho návštěvníků nakonec prospělo.

Z vojny jsem se vrátil v r. 1974, rok před tím, než vyjel první Mohelnický dostavník. Letošní tedy mohl být mým třiačtyřicátým, leč, ke své škodě, jsem se opozdil a s acapellkou Pětník, jíž se v posledním roce starám o vystoupení, jsem se na Dostavník vypravil úplně poprvé a strašně rád si ho užil na plný pecky. Nádhernej festival skvělé muziky navíc svým celkovým pojetím, na rozdíl od většiny ostatních, silně „vonící“ trampskou romantikou! Asi ten úplně nejúžasnější, na kterém jsem kdy byl… A jestli mě tam něco štvalo, tak těch dvaačtyřicet vynechaných ročníků před ním…
Zažil jsem toho na 43. Mohelnickém dostavníku, ať už se svojí ženou Kytkou či s Pětníkem a ostatními kamarády, strašně moc, ale účelem této stránky asi není vytvářet reportáž. Proto mi dovolte posunout se rovnou do závěrečného dne, do neděle 2. září, kdy jsem tam byl už bez kapely… Pětník byl v pátek poctěn Cenou TV Noe a trojím pozváním k vystoupení v médiích (TV Noe, Rádio Proglas a ČRo Olomouc). Pozdě v páteční noci, vlastně již v sobotu vystoupil v úspěšném recitálu „do hajan, na dobrou noc do spacáků“ a průběžně se mu dostalo několika pozvání na festivaly příštího léta. Po recitálu „do hajan“ následovala euforická noc v níž Pětníci oslavili svoje čerstvé úspěchy a během soboty se rozjeli do svých domovů, kam je volaly závazky k potomkům. A tak se stalo, že si mě v časném dopoledni odchytil Aligátor a hned: „Okolo desáté musíš převzít za Pětník na hlavní scéně Cenu sympatie,“ – nečekané ocenění navíc, udělené hlasováním diváků třem nejsympatičtějším formacím celého ročníku festivalu, ze kterého má naše acapellka radost snad největší… Hlas lidu, hlas boží! A tak se stalo, že jsem zničehonic stál na scéně, mezi zakladatelem a doživotním „hlavním kočím“ Dostavníku Aligátorem a skvělým moderátorem festivalu Mlokem, držel nad hlavou krásnou keramiku Jarky Rybové a vyměkle drmolil do mikrofonu poděkování všem za cenu, poděkování za to, že jsme tam, Pětník, moje žena a já mohli být a brebentil, jak nám tam bylo krásně a že tak sinej okamžik jsem ještě nezažil… Napsání dalších superlativ na konto 43. Mohelnického dostavníku přenechám ostatním přispěvatelům této stránky a už jen poznamenám, že silným okamžikem nemíním jenom moment přebírání ceny, ale i celý festival a všechno, co jsem na něm prožil. Děkuji!

Je piatok ráno 5,00 hod. Indiáno, Mery Lú, Mama Kami nasadáme do oceľového dostavníka a vyrážame na 400 km púť- Mohelnický dostavník. Cestou vynecháme tradičnú návštevu westernového mestečka Boskovice a navštívime Muzeum lidových pálenic vo Vlčinove a Slovácke múzeum v Uherskom Hradišti.
O 15 hod sme na mieste. Prípravy na otvorenie vrcholia, stretávamé známe bledé tváre – Mexičan, Krokodýl Dandy, filmár Jaromír Schejbal (vlańajší víťaz) a generál Únie Kšanďák. Tentoraz v novej uniforme, ktorú mu poslali potomkovia občianskej vojny z USA!!
A samozrejme brata Aligátora.
Po slávnostnom zahájení začína tradičný kolobeh country-westernovej muziky. Netrpezlivo čakáme na 22. hod, ked sa budú premietať na Duhovej scéne amatérske filmy. A tých bolo celkom 22. z toho 10. zo Slovenska. Atmosféra vynikajúca. Hromové bytosti sa chvalabohu neukázali ako vlani. Úroveň filmov vysoká a je ťažko sa rozhodnúť, kto bude víťaz. Svedčí o tom vyrovnaný počet lístkov v urnách.
V sobotu ráno po konzumácii ohnivej vody vyrážame do centra mesta. V prvých rokoch tu hrávali tiež country kapely v rámci Dostavníku. Kupujeme tabak do ,,dýmky míru „a zasadáme v reštauráci U Pechú. Majú tu výborné udené ,,bizoní řebra“.
Stíhame vyhlásenie výsledkov filmovej súťaže – 1. miesto Maková panenka Vojtecha Lukáša. 2. miesto Huménečko – O vojne Martina Siudu a 3. miesto obsadili 2. filmy – Na houbách Miroslava Šolca a Susedská výpomoc Jana Kusku (víťaz HAHu Dolná Strehová a Cena Urtici). Víťazný film a film Na houbách by sme chceli zaradiť aj do budúceho HAHu.
Začína klasický sprievod za účasti kavalérie, hudby Winetoua a 7 Statočných. Tradičná ,,pohoda, klídek, tabáček,“ doplnená výborným pivom… Na túto chvíľu sme sa tešili celý rok! Kto navštívil Dostavník a má rád country hudbu, nevynechá ani jeden ročník.
Pre mňa osobne je Dostavník druhými Vianocami a akýsi akýsi akumulátor nabitia na celý rok! Vekové zloženie – hlavne nad 50 rokov svedčí, o tom, že duch filmov Karla Maya a westernov, ktoré v 60. – a 70. tych rokoch napĺńali kiná stále žije! Okolo 20. hod hromové bytosti oznámili svoj príchod – ušli z klietky (avšak Foglarov ježek v nej stále zostal). Śkoda. Pre silný dážď nebol ani zapálený osadný táborový oheň,
Dalšia škoda…No nenahraditeľná škoda by bola, keby pre tieto banálne veci účastníci zbabelo ušli do svojich hranatých domovov….ale to sa chvalabohu nestalo. Wigwamy zostali po daždi na svojom mieste.
Nedeľa ráno. Reveverend Pavel Kavec v krásnom prostredí Duhovej scény slúži bohoslužbu pre veriacich aj neveriacich. Aj ja pevne verím, že brat Aligátor za tento svoj úžasný počin dostane Nobelovu cenu, ocenenie od prezidenta a uznanie v OSN a Európskej únii. Na to mu drží palce celý náš kmeň !! Howgh.

Na festivale 43. Mohelnický dostavník som sa tento rok zúčastnil prvý krát. Ako amatérsky filmár som prišiel najmä kvôli súťaži amatérskych filmov, kde boli premietané aj tri moje filmy. Do Mohelnice som prišiel aj s mojimi dvomi hercami a spolupracovníkmi a z celého festivalu sme boli doslova nadšení. Páčila sa nám najmä priateľská, až rodinná atmosféra festivalu, vnímavé a spontánne publikum a krásne prostredie, v ktorom sa festival koná. Okrem súťaže filmov sme videli aj viacero špičkových hudobných vystúpení. Z festivalu sme odchádzali v sobotu večer zmoknutí a šťastní s tým, že sa sem určite o rok radi vrátime.
Veľká vďaka a poklona organizátorom za krásny letný zážitok.

Filmová soutěž Mohelnického dostavníku
Soutěžní kolekce krátkých filmů a video šotů je v rámci hudebních festivalů opravdu ojedinělou událostí. Letošní filmová soutěž festivalu se nesla ve znamení pestrosti a různorodosti žánrů i technického provedení. Technologický vývoj výroby krátkých videí byl opravdu znatelný a všechny soutěžní snímky provázela vysoká kvalita zvuku i obrazu.
Na Duhovou scénu Dostavníku, kde soutěž probíhala, se sešlo opravdu hodně diváků včetně mnoha autorů soutěžních prací. Vidět tak všichni mohli snímky charakteru cestopisu (Beskydské vrchy), přírodních dokumentů (Návrat zubrů a koní do české krajiny), hraných snímků s vtipnou zápletkou (Bar-B-Que, Národný beh na Devín, Vtedy na Devíne, Na houbách, Revenant 2, Pravdivý príbeh Džessi Džejmsa, Oko za oko, Pokračujte v jazde, Výlet, Důležitá schůzka, Musca Domestica), To vše v různých délkách od 1. do 10. minut.
Zvláště zajímavé byly i zhudebněné videoklipy, ztvárňující děj známé písně (Maková panenka, Lítací dveře). Velký obdiv diváků získaly tradičně animované snímky (Huménečko-O vojně, Dej míru šanci, Před cukrárnou). Z tradičních kategorií se vymykal sociální dokument Ukrajina. – život seniorů či dokument události Mohelnické karamboly.
Zajímavým znakem celé soutěže pak byla významná účast zahraničních – slovenských velmi kvalitních tvůrců. Z celkového počtu 22 snímků jich bylo 10. Společným znakem pak byla velmi kvalitní práce s kamerou, obrazem a kompozicí. Snímek Beskydské vrchy snese jistě i ty největší nároky. Ocenění zaslouží jistě i práce s herci a ozvučení jejich výkonů, kde vynikali zvláště slovenští tvůrci. Diváci, kteří byli jedinou porotou soutěže, tak měli velice těžkou úlohu.
Nakonec zvítězil právě pocit, jakým snímek působil na každého diváka a především smysl pro humor, když nejvíce hlasů získaly vtipné a veselé snímky. Po zásluze tak zvítězil hraný videoklip Maková panenka v hlavní roli s René Tesákem Matláškem, autorem ztvárněné písně. Na druhé místo divácká porota vynesla velmi kvalitní a invenční animovaný snímek Huménečko – O vojně. Je velice těžké animovat píseň tak, aby výsledek nebyl nudný a současně ztvárňoval děj. O vyrovnanosti soutěže svědčí i dvě udělená třetí místa – vtipný videoklip písně Lítací dveře a Na houbách, propagujících „novou GPS aplikaci“ pro jejich hledání.
Celá soutěž je velkým a výjimečným přínosem Mohelnického dostavníku, prokazující, že jsou mezi námi tvůrci, kteří hudební základy vnímají také jinak, než pouhým poslechem písní. Přejeme jim i celé soutěži plno sil a těšíme se, co nového na nás vymyslí příště!

Poprvé v Mohelnici.
Jsem filmař, který se filmováním zabývá od roku 1972, kdy jsem si koupil první filmovou kameru na film 2×8 mm a natáčel mimo jiné i filmy z naší osady „Pětka“, ve které jsem jeden ze tří zakládajících osadníků. Zde později vznikla country skupina „Kamarádi osady pět“, se kterou mám za 45. let trvání kapely natočeno mnoho klipů a dokumentů. Přírodu a country muziku mám rád. Do Mohelnice na Mohelnický dostavník jsem se ale odhodlal až letos. Do filmové soutěže jsem zaslal dva krátké filmy. Jeden klip skupiny Kamarádi osady pět, „Lítací dveře“ a humorný snímek „Na houbách“, který v diváckém hodnocení obsadil třetí místo. Účast na Dostavníku je pro mě nezapomenutelným zážitkem. Po celou dobu pobytu v
Mohelnici jsem mimo filmařskou soutěž obdivoval nasazení kapel na Hlavní scéně i na Duhové scéně. Ubytování v Morava Campu bylo na vysoké úrovni. Organizační zajištění celého festivalu Pavlem Aligátorem Nenkovským je vzorem pro pořadatele dalších soutěžních přehlídek. Pro 44. ročník Mohelnického dostavníku určitě natočím film, abych se zase na Dostavník v roce 2019 podíval. Pavle děkuji za pěkný pobyt v Mohelnici.

V mohelnickém rauši aneb Petrůvka, Napoleon a Van Goghovo ucho
(Mohelnický dostavník 2018)

Máme prima basáka. Když je v kapele někdy po hraní lehká trudomyslnost, zahlaholí: „Jsme nejlepší!“ Když jsme mu ale 1. září po poledni volali, že jsme vyhráli hlavní cenu poroty na Mohelnickém dostavníku, zmohl se jen na: „To si děláte prdel!“
Na D1 v pátek kolony přes hodinu, další u Svitav. A my spěchali. „To objedeme,“ řekl kdosi. Skaut Vločka našel hbitě cestu v atlase, navigace se pak s grácií zhostila Peťa. Je fakt, že v žádné koloně jsme nečekali. Je fakt, že když jsme projížděli obcí Pomezí a jeli přes ni asi 10 kiláků, očekávali jsme, že se zjeví nějaké pražské předměstí. Zjevily se Radiměř, Městečko Trnávka, Dlouhá Loučka i Vendolí. Je fakt, že když se objevila cedule vsi Petrůvka, smála se i cellistka. Je fakt, že kapelník jel přes obce jako prase a lesem nelesem. Přežili jsme. A přijeli včas.
Stihli jsme ještě dokonce pár kapel před námi (skvělá Holka od koní od Pětníku!), kytaristi se drobně rozehráli, zrovna drobně mlžilo. Vzpomněli jsme si, jak kdysi Jiří moravský Brabec citoval verše Holana při dešti na Zahradě (Mlží-li/ padá rez na staré a krása na mladé panny). Tak jsme jemu i Františkovi Stralczynskému, který by šest dní před tím slavil 57. narozeniny, věnovali soutěžní Na skleničku s Napoleonem. Publikum chytlo refrén rychle a byl to nakonec docela chorál. A to nevěděli, že hoboj zkoušíme v té písni poprvé. Průvan Zuzce sluší a Hořká letní noc byla tentokrát spíš horká. Když se pak při recitálu na Duhové scéně zjevila naše milá rh+, když jedna divačka přišla poděkovat a když několik Slováků chtělo, ať jim zahrajeme někde u ohně Napoleona, že ho při soutěži nestihli, bránili jsme se dojetí již jen stěží.
Dojetí jsme přepili. Vločka totiž slavil narozeniny a jägermeistery si pamatuje jen do 9. panáka. Jeho maminka naštěstí přijela až druhý den. Nocí se někteří protančili a prohráli k ránu (kapelník nezapomene, jak jeden nenápadný muž zahrál Zase střílejí do lidí), ale neztráceli glanc: Peťa předvedla, že umí s drahou kabelkou slézt po žebříku chatky tak, že to vypadá sexy. Někteří raději nešli spát vůbec. Taky tak vypadali.
Přišlo poledne a výsledky soutěže. „Tak aspoň pátí?“. Pátí ne. Když jméno zakrslé dřeviny nepadlo ani při 3. místě, vypnuli jsme. Proto, když Milan Tesař oznámil, že jsme vyhráli hlavní cenu poroty, dostavil se naráz šok i endorfin. K pódiu jsme šli s otevřenou pusou a ptali se jeden druhého: „Hele, tvl, nespletli se?“ Pak řekl jeden porotce, že jsme „vyhraná kapela“, a začala další bujará oslava. Doporučujeme Van Goghovo ucho (káva+absint) a Diovo potěšení (káva+ouzo). Nemíchat s tullamorkou! Večírek vrcholil v krčmě, kam jsme zapadli při průtrži mračen, a překecali vrchního, aby nás nechal si zahrát. Nechal. Přišlo nás tam 8, končilo tak 100 a rozezpívané knajpě se nechtělo spát. Aby taky jo, když nás na basu podpořil Radek z Bodla, kteří skončili u poroty druzí jen o ňadro, a dorazila i naše známá z Tučínského špekáčku. Mejdan pokračoval poblíž záchodků pod střechou. Když přišel Mauglí a spolu s Vaškem poslali do nebe všem kámošům z druhýho břehu Napoleona, nebylo už co zahrát…
K Mohelnickému dostavníku nás pojí mnoho vzpomínek. Kdysi zde propukla jedna kapelní láska i kapelní angína. MOC děkujeme vesmíru, že nám letošní Mohelničák dopřál, za podporu posíláme dík i jihočeskému fanklubu. Jak to shrnul kapelník: „Duchem jsem ještě v Mohelnici, někde mezi kytarou, jägermeisterem, Diovým potěšením, skleničkou s Napoleonem, 4 přervanými strunami a coverem Mišíkovo Co jsem si vzal od Doroty Barové. Jako hlavní cena poroty, to je hustoles.“

MOHELNICKÁ DOSTAVENÍČKA 2018
Tak se konečně po týdnu dostávám k fotografiím z Dostavníku… Jestli mi u některých festivalů splývají jednotlivé ročníky v příjemný mišmaš zážitků a setkání, tak u Dostavníku mi číslo 43 bude vždycky v paměti zářit a hřát. „Pršelo a blejskalo se“ ne sice sedm neděl, ale stačilo to na vypnutí zvuku na hlavní scéně v sobotu večer. Nikdy nezapomenu, jak vedle mě stál Pavel Aligátor Nenkovský, unavený a plný obav. Co teď? Napadlo mě: „Pavle, už jsou tady kapely, které mají ještě podle programu hrát a elektřinu nepotřebují. Třeba Spirituál kvintet, Epydemye. A trampské kapely, co měly hrát u ohně… Co tak jim nabídnout, jestli si nechtějí zahrát naživo pro ty, co ještě neodešli?“ A vedle stojící Jirka Holoubek ze Spirituálů se toho hned chytil: „Jasně, vždyť nám stačí kousek místa tady na boku pódia, ať se sem vejde co nevíc lidí…“ A bylo to. Aligátor to odsouhlasil, začalo se uklízet na pódiu, pořadatelé se rozběhli mezi lidi se zprávou, že ve 20:15 se na hlavní scéně začne koncertovat unplugged. Do půl hodiny se z pódia stala Archa. Zpívající „kocábka náram náram náramná“ jela až do půl druhé, jako podle programu.
Nic lepšího jsem zatím nemoderovala. Vesmíre, díky!

Ubytování na jedničku. Filmy na vysoké úrovni a hodnocení diváků objektivní. Jen to „Huménečko“ asi moc nemusím. Snímky „Na houbách“ a „Susedská výpomoc“ byly určitě lepší. Bylo tu ale víc dalších výborných filmů, co mě zaujaly. (Vtedy na Děvíně, Doležitá schodzka). Moderátor výborný, škoda jen, že u mého filmu řekl dopředu pointu, která měla být překvapením pro diváky. Myslím, že oproti předloňsku, kdy jsem tu byl, se mnohé zlepšilo. Pro příště objednat méně deště, více sluníčka a humoru na Moravě není nikdy dost. Bylo to tu bezva.

Postřehy z letošního Mohelnického dostavníku 2018.
Jak se říká! Každý den není posvícení. Pro mne bylo obrazně řečeno posvícení vloni na 42 ročníku. Proč? No, protože jsem po čase vyhrál hlavní cenu filmové soutěže. Letos jsem si ani „neškrtl“. To ale vůbec nevadí. Vždyť skvělá nálada jak účinkujících, ale i diváků byla IN.
Letošní kolekce filmů byla pestrá a hlavně koukatelná. Doufám, že se při projekci nikdo nenudil. Diváci se zřejmě dobře bavili. V hledišti byl slyšet občasný hlasitý smích. Hlavně jsem to zaznamenal u filmu „Na houbách“ autora M. Šolce z Police nad Metují. (3. místo) Výtečný nápad jak hledat houby pomocí navigace. Jen mohl být mluvící navigátor ještě vtipnější a více synchronní zvuk s obrazem. Trochu mě letos zklamal slovenský kamarád Ivan Idiáno Vredík. Ty jeho srandičky mám rád, ale stříkající krev, ač v komedii to nemusím (ale Spišskou slivovici měl dobrou). V dobré atmosféře jsem úplně blbý film z těch 22 promítnutých nezaznamenal.
Co se týká hudební produkce jednotlivých kapel, to podle mě nemělo též chybu. V pátek jsme po projekci filmů těsně před půlnocí stihli vystoupení slovensko-americké kapely WILLIE JONES BAND. Řeknu Vám, fakt byli dobří. A ten zpěvák jedním slovem super. Dobrých, lepších a nejlepších kapel a zpěváků bylo více. Z toho množství kapel a skupin bych já osobně ještě vyzdvihl zpěváka Jaroslava Wykrenta s kapelou IN BLUE. Nezapomenu jak „dědek“ Wykrent se dokázal rozparádit (ale nejen on), když dal rock n roll. Krásné zavzpomínání na naše mladá léta. Hlavně ať mu to ještě dlouho a ve zdraví zpívá.
Mé skromné přání: moc bych si přál na příštím Dostavníku vidět a slyšet revival Michal Tučný kapelu z Plzně. Michala Tučného věrohodně zpěvem i postavou napodobuje Rosťa Fišer. Prostě věrná kopie Michala. To osobně potvrzuji!
Na závěr chci touto cestou poděkovat Pavlu Aligátorovi Nenkovskému za zajištění perfektního ubytování, a za skvělou organizaci Mohelnického dostavníku spolu s kamarády. Což určitě přispělo k dobře strávenému víkendu několika tisíc milovníků hudby v country stylu, a samozřejmě amatérského filmu nevyjímaje. Pevné zdraví a stálé organizační schopnosti Aligátorovi a všem ostatním přeje amatérský filmař Jaromír Schejbal.

Mohelnický dostavník – aneb nezaprší a nezaprší….
1. Ve čtvrtek Bouzov, to už znám, na loňské léto vzpomínám!
Stavím stan a začne kapat, nedá se to snadno chápat!
2. Světlo je, však voda všude, spěchám, honem až to bude!
Dostavěl jsem koušu jabka a najednou ani kapka!
3. V pátek, tak to jenom kape, každý si v teniskách šlape!
Pak, jako zemáky, objeví se tu gumáky!
4. V sobotu se modlím k Bože, ať mám dneska suché lože!
Večer však ale „,nechčije“, nýbrž tu doslova lije!
5. Modlím, ptám se, ty můj stane, kdy už konečně přestane?
V mokrém spím a také vstávám, sluníčka se dovolávám!
6. Vlhký jedu cestu vlakem,nesetkáváme se s mrakem!
Batoh sundat se pokouším, už třetí den vše vysouším!

Ahoj,
musím pochválit právě uplynulý ročník, který se co se týká programu mimořádně vydařil a i můj největší „kůň“ Spirituál kvintet by mimořádný a my zmoklé slepice jsme si to i tak užívaly. Jezdím bez přestávky od r. 1986, což mne možná už řadí mezi ty, kteří mohou něco poradit. A to je to proč jsem se dnes rozepsal. Po cca 26 letech od prohibičního roku, což byl určitě také velký přešlap-ony velké a dobré myšlenky obvykle dojdou k trapasu, tak mne letos ,,udivilo“, že nebylo kde jít na jídlo. Po velké přehršle stánků s občerstvením, kde se o kýty aj. pochoutky zakopávalo, tak tentokrát byl téměř jediným stánek s kebabem na 4 způsoby a klobásou též ve 4 druzích – a dál nic. Restaurace v areálu kempu byla obzvláště nepřipravena – před začátkem sobotního programu jsme přišli po dvanácté hod a těsně před 14 hod. už byla polévka a dál jsme nečekali. Toto samozřejmě není Vaše věc, ale ten absolutní nedostatek jídelních stánků jsem zažil možná za ,,komančů“ před rokem 90. Nevím, jak se plánuje stánkový prodej a proč byla tato nabídka tak mizivá, ale konstatovali jsme to v mnoha lidech, kteří na tento standard už byli na Dostavníku zvyklí. Ale nezoufejte na mysli, vše ostatní bylo krásné a velký dík Vám za to.

Milý Aligátore,
ještě jednou velmi děkujeme, že jsme mohli zažít letošní ročník Mohelnického Dostavníku. Prosím vyřiď naše poděkování i celému týmu kolem Tebe, máte náš obrovský obdiv, jak bylo vše perfektně nachystané a jak vše fungovalo. Ani si, myslím, nedokážeme představit, kolik je toho nutno zařídit, udělat a zkoordinovat přes celý rok a pak za pochodu při festivalu samotném. Hlavně teď přejeme i trochu odpočinku a zasloužené endorfiny z dobře vykonaného díla. Celý festival na nás udělal velký dojem. Muzikantů-exhibicionistů, kteří rádi lezou na podium (mě nevyjímaje), je hodně, ale je málo těch, kteří na sebe vezmou tu nevděčnou úlohu organizovat a vytvořit prostředí, kde se muzika může sdílet ke spokojenosti publika i muzikantů. Mátě jako kapele festival určitě pomohl po hudební i lidské stránce, zase o sobě víme malinko víc, než dříve, a vstřebáváme spoustu podnětů, cos s naší muzikou dál. Ještě jednou díky a zase někdy na shledanou.

Ahoj Pavle,
nejprve bych Ti rád pogratuloval k vydařenému 43. Mohelnickému dostavníku!! Vím, že tento pohled může mít mnoho úhlů, ale já nemluvím jen sám za sebe a X-tet, či Anikvartet, ale slyšel jsem jen samá pochvalná slova od kapel i posluchačů. A to dokonce i v neděli dopoledne navzdory velkým nezmarům počasí!! Velmi hlubokým zážitkem byla pak noční hlavní scéna, kdy prudký déšť naprosto neplánovaně sblížil kapely s diváky. Opravdu mi několik lidí nezávisle na sobě popisovalo, jak silný to byl pro ně zážitek! 🙂
Chci Ti poděkovat také za pozvání X-tetu. Bylo nám ctí být součástí dostavníku a zůstane dlouho v nás. Všichni jste byli úžasní!!!
Měj se krásně, pozdravuj všechny a snad brzy někde na viděnou.

Ahoj, kamaráde!
Dnes více než jindy si uvědomuji, že s přibývajícím věkem se náš Dostavník organizuje s většími obětmi, než kdysi. Myslím, že ty oběti, které jsi ty, tvá skvěla rodina a tým i letos přinesly, dodaly festivalu velkou hodnotu. Děkuji moderátorům Mlokovi, Blance Tornádo Prudilové, Věrce Štaiglové i Sandymu Noskovi za to, že svou dovedností nezapomněli připomínat i část duchovního odkazu Dostavníku: šířit kulturou slova dobré umění.
Přeji hodně Boží pomoci při „uklízení“ po Dostavníku.
Děkuji všem, kteří v sobotu v noci ve velkém dešti setrvali v areálu Mohelnických sadů a Spirituál kvintetu za duchaplnost a pozvání „pod širák“ hlavní scény, kde „nepršelo“. Velkým zážitkem byla mše svatá v neděli ráno. Díky sboru Scholale z Lesnice, která bohoslužbě dodala duchovní svěžest, jaká přináleží Božímu kultu. Nesmím zapomenout poděkovat kapele Devítka, která nabídla fantastický koncert v pátek, 31.8. v 19.hod. v kostele sv. Prokopa v Lošticích. I díky skvělému publiku, které bohatě zaplnilo chrám, dala kapela do písniček nejen kumšt, ale i srdce. Tak, jak to má být. Pak to posluchači rádi svým potleskem ze srdce, hudebníkům vrátí. Nevíme, co čas přinese, ale máme naději, že se dobří přátelé na 44. Mohelnickém dostavníku v roce 2019, opět sejdou!

MOHELNICKÝ DOSTAVNÍK BYL PRO NÁS VELKÝM ÚSPĚCHEM
v závěru comebackové letní festivalové sezóny. Velikým tak, že jsme si o něm my, PĚTNÍCI, ani nedovolili nechat si zdát!!! Vedle ocenění publikovaných v jiných příspěvcích víme, že v hodnocení poroty jsme skončili těsně „pod bednou“, kde jsme se přetlačovali o 4. až 5. místo. Od předsedy poroty MILANA TESAŘE, který nás pozval do živého vysílání jeho domovského RÁDIA PROGLAS někdy po Novém roce, víme, že v jeho osobním hodnocení jsme byli první!!! Vedle již zmíněného vystoupení ve CVRLIKÁNÍ v průběhu r. 2019, souvisejícího s jeho cenou TV Noe, nás pozval také člen poroty JOSEF SANDY NOSEK k vystoupení v živém koncertu ve vysílání jeho domovského ČRo OLOMOUC koncem příštího roku, nemluvě o tom, že se nám dostala i přehršel pozvání na několik festivalů příští letní sezony. Dvacátý rok PĚTNÍKU bude mnohem bohatší, než jsme si mysleli… Díky!!!

Zažila jsem už spoustu Dostavníků. Jako dítě s rodiči, jako hosteska, která se kdysi dávno na Dostavníku starala o kapely a teď už řadu let jako fotografka. Bylo jich tolik, že už si nedokážu spojit s každým z nich konkrétní zážitek, i když samozřejmě úžasných vzpomínek mám spoustu, většinu z nich spojených se spoustou skvělých lidí, které bych bez Dostavníku nepotkala.
Letošní ročník byl ale výjimečný. Výjimečný díky události, která se na Dostavníku stala poprvé. V sobotu to při večerní průtrži mračen, jakou jsem už dlouho nezažila, nějakou chvíli vypadalo, že zbytek programu je ztracen. Pak ale přišel nápad, že kapely mohou hrát bez elektřiny, a lidi že pozveme na pódium, přece nebudou moknout, když se tam vejdou… Ještě mám před očima trošku nevěřícné a nadšené výrazy lidí, když je vojáci a organizátoři začali zvát na pódium a pomáhat jim nahoru. A pak tu fantastickou atmosféru při vystoupení Spitituálů, Epydemye, Falešné karty a dalších muzikantů, kteří se k neplánovanému session přidali. Byl tam (alespoň pro mě) intenzivně cítit duch trampingu, to, že právě o tom to je, o té sounáležitosti, o té pohodě, že když se všechno pokazí, když plány selžou, stejně to společně zvládneme. A že nám je u toho fajn.

Takže díky kamarádi, a díky i všem, kdo jste tam byli, a neznám vaše jméno. Tahle vzpomínka je nezapomenutelná. Nejsem zvyklá se takto rozepisovat, většinou za sebe nechávám mluvit fotky, ale dnes jsem musela.

Pozdravujem Aligátora a všetkých dobrých ľudí v Mohelnici a okolí, že sa to znovu podarilo a veľmi sa teším aj s priateľmi na úžasnú atmosféru a perfektných ľudí na tomto jedinečnom festivale.
Vládne tam vždy pozitívna atmosféra a super muzika na každom kroku.
Ďakujem a prijdem.

Miluju atmosféru na Mohelnickém dostavníku a od srdce děkuji všem, kteří mají s tím něco společného, co pomáhají, ale nejvíce DĚKUJI Aligátorovi. Moc mu přeji pevné zdraví do dalších let.
Na dostavník jezdím s kamarádkou Zuzkou spoustu let, mám dojem, že do 84, ale pak byla i pauza kvůli dětem a zdravotním stavu. Vzpomínám na léta, kdy nás myslím Mlok i Aligátor budili z pódia, spávali jsme vedle něj (od pódia vlevo).
Tenkrát nás tam moc nebylo a bylo to okouzlující. Nebyli tam žádné stánky s jídlem, museli jsme chodit pro pečivo do města, vařili si v ešusu šošovicu s párkom a na chleba mazali voňavou vepřovku, bylo to prosně skvělé a nezapomenutelné. Po cestě do města stáli děcka a prodávali nám syrovou kukuřici, asi jsou z nich nyní podnikatelé, kdo ví. Cesta po Dostavníku na nádraží byla vždy smutná, ale lidi z paneláku nám mávali. Každou chvíli někdo zakřičel ,, bombá“, to znamenalo, lehnout ihned na zem, a to bágly nebyli zrovna lehké. Když vlak odjížděl, ostatní si stoupli do řady a jednohlasně zavolali ,,ahooj“ .
To myslím v každém zamrazilo. Teď už je to úplně jiné, ale každopádně se moc těšíme na další ročník, ahooj.

Jsme sedmdesátníci z Přerova a na Mohelnický dostavník jezdíme už hodně let. Neskutečně se těšíme, jako každý rok a je to pro nás srdeční záležitost, zúčastnit se tohoto festivalu. Máme tam spoustu přátel a kamarádů, ale hlavně na kvalitní muziku, která nás provázela každým rokem na tomto neskutečném festivalu.
Moc si vážíme Vaší práce celé rodiny a velký obdiv na zajišťování této jedinečné akci, která u nás nemá konkurenci!
S pozdravem AŤ ŽIJE MOHELNICKÝ DOSTAVNÍK, přejeme pevné zdraví.

Už se moc těšíme. Jako každý rok máme zabukovanou dovolenou už od čtvrtka a začínáme už na Bouzově. Naše děti se taky těší. Pro nás je to prostě zakončení prázdnin a bez dostavníku už si to nedovedeme představit.

Jezdila jsem od 4 let na tento festival. Teď jsem tam asi 10let nebyla. Poslední 2 roky vzpomínám, že se tam zas vypravím.
Jenže vždycky do toho něco vlezlo (závody apod.). Letos jsem si říkala, že tam na 100% chci. Aspoň na otočku, jen tento datum budu mít asi termín porodu. Takže uvidím, jak se vše vyvrbí a snad prcek chvilku počká ….