Vyberte stránku

Zažila jsem už spoustu Dostavníků. Jako dítě s rodiči, jako hosteska, která se kdysi dávno na Dostavníku starala o kapely a teď už řadu let jako fotografka. Bylo jich tolik, že už si nedokážu spojit s každým z nich konkrétní zážitek, i když samozřejmě úžasných vzpomínek mám spoustu, většinu z nich spojených se spoustou skvělých lidí, které bych bez Dostavníku nepotkala.
Letošní ročník byl ale výjimečný. Výjimečný díky události, která se na Dostavníku stala poprvé. V sobotu to při večerní průtrži mračen, jakou jsem už dlouho nezažila, nějakou chvíli vypadalo, že zbytek programu je ztracen. Pak ale přišel nápad, že kapely mohou hrát bez elektřiny, a lidi že pozveme na pódium, přece nebudou moknout, když se tam vejdou… Ještě mám před očima trošku nevěřícné a nadšené výrazy lidí, když je vojáci a organizátoři začali zvát na pódium a pomáhat jim nahoru. A pak tu fantastickou atmosféru při vystoupení Spitituálů, Epydemye, Falešné karty a dalších muzikantů, kteří se k neplánovanému session přidali. Byl tam (alespoň pro mě) intenzivně cítit duch trampingu, to, že právě o tom to je, o té sounáležitosti, o té pohodě, že když se všechno pokazí, když plány selžou, stejně to společně zvládneme. A že nám je u toho fajn.

Takže díky kamarádi, a díky i všem, kdo jste tam byli, a neznám vaše jméno. Tahle vzpomínka je nezapomenutelná. Nejsem zvyklá se takto rozepisovat, většinou za sebe nechávám mluvit fotky, ale dnes jsem musela.

Rolovat nahoru