Vyberte stránku

Milí lidé kolem organizace Mohelnického dostavníku, milí jeho návštěvníci, jsem a jsme vlastně trochu překvapeni tím, že kolem našeho nápadu v nepříznivém počasí zahrát těm, kteří budou mít zájem přijít si nás poslechnout aspoň akusticky, bez vyřazené aparatury a na stísněném prostoru krytého pódia (byť za normálních okolností rozměrného) vznikl takový rozruch. Pokud jde o vznik toho nápadu, je to vlastně jednoduché – mohl přijít jen od účinkujících, kteří za takových okolností jsou schopni a ochotní zpívat a hrát. Stručně: když Spirituál kvintet po mnohahodinové cestě z Prahy dojel k pódiu, šel se náš manažer Jirka Holoubek zeptat pořadatelů, jak se věci mají. K našemu zklamání se vrátil do autobusu s tím, že další vystoupení už byla pro vytrvalý déšť zrušena (navíc aparatura vyřazena z činnosti) a publikum už odešlo – je po všem, máme jet prostě na hotel. Kdybychom to v této chvíli vzdali a skutečně odjeli, nebylo by dál jednoznačně nic. Jenže nám bylo líto těch, kteří na koncerty přijeli, často z daleka, zaplatili a vinou počasí měli být o citelnou část programu ochuzeni. I my sami jsme chtěli svůj pocit dluhu vůči nim nějak překonat a samozřejmě také si zazpívat – kvůli tomu jsme do Mohelnice jeli! Sebrali jsme se tedy s Jiřím Holoubkem a vrátili se na pódium, ze kterého už byly odnášeny části vybavení a oslovili znovu několik smutných organizátorů v čele s Aligátorem. Řekli jsme, že jsme připraveni zazpívat i za daných okolností pro zájemce, kteří přijdou. Aligátor řekl, že to bohužel není možné, protože aparatura je vyřazena a v hledišti už nikdo není a i kdyby byl, nic by neslyšel. Navrhl, abychom přišli další den dopoledne, že tam sice je ohlášený program určitých kapel, ale nějaký čas by se pro nás jistě našel. Řekli jsme, že jednak rozhodně nechceme okrádat kolegy muzikanty o čas pro jejich hraní, jednak by to nic neřešilo pro ty, kteří třeba na nás přišli dnes. Právě teď je čas, kdy bylo na plakátech oznámeno, že Spirituál bude hrát a my jsme tady, abychom tuto povinnost splnili. Aligátor namítl, že tu ale nikdo není, jenže první posluchači se již začali vynořovat z mlhy a lehounké clony dešťových kapek a soukali se na jeviště; nějací dobrovolníci, kterým děkujeme, už totiž začali obíhat stany a další úkryty, kde se návštěvníci přerušeného festivalu tou dobou zdržovali, a o chystané produkci Spirituálu je informovali. A již se valily davy. Oceňujeme Aligátora s kolegy a kolegyněmi, zvukaře atd., že vzali v tu chvíli celou věc za svou a řekli “Tak dobře, zkusíme to!” a udělali nám místo. Pak už začalo to, co patří k muzice, která není závislá na noblese šoubyznysu, světelných nebo zvukových efektech, při které jsou obě strany- hlediště i jeviště propojeny a z obou se v určitých chvílích střídavě ozývá zpěv a potlesk. Bylo nám dobře a měli jsme radost z toho, že se potvrdilo, že pořadatelé, účinkující i posluchači mohou být tak očividně na jedné lodi. Naproti nám stály a v rohu pódia se mačkaly postavy v mokrých pláštěnkách i bez nich, poslouchaly v absolutním tichu pozorně naše akustické hraní, zpívaly, tleskaly, nebylo nic mezi námi – děkujeme jim!

Protože upřímnost je v dnešní době zapotřebí, nakonec poznamenáme, že jediné, co naši radost trochu kazilo, byly opakující se návštěvy jakéhosi pána, který nám chodil po chvíli hraní za záda říkat: „Tak to by už stačilo, jsou tu i jiní, kteří si chtějí zahrát”! My měli v té době svůj regulérní, domluvený čas vystoupení na pódiu a hrálo a zpívalo se tu jen proto, že jsme to u vstřícných pořadatelů prosadili. Ale – a to zdůrazňujeme!!! – z toho, že večer rodinného muzicírování pak pokračoval, jsme měli také radost! Tak třeba zase někdy z hrdel přímo do uší!

Rolovat nahoru