Názory 2019

Ahoj Aligátore,
tento víkend jsme se známými opět zavzpomínali na letošní 44. Mohelnický dostavník a tak mi nedalo, než se podělit o mé dojmy s tímto krásným stánkem, jakým Tvůj Mohelnický dostavník určitě je, i když se již píše říjen.
Protože jsem dlouhodobý návštěvník této přenádherné akce, opět to se mnou zacloumalo a vyhrkly slzy štěstí nad touto čistou a politicky neovlivněnou akcí. Představení všech kapel bylo vynikající a třeba koncert Marien, kteří se „nevlezli“ na Hlavní scénu ale na Duhovku byl fantastický. I když jsme je přes obrovský počet diváků neviděli, tak jejich známé písničky a vokály nádherně pohladily dušičku. Hlavní scéna byla fantastická včetně všech pozvaných kapel a ikon naší „country“ muziky. Nelze všechny vyjmenovávat, „srdíčkáři“ určitě ví, o které se jedná. Při vystoupení Žalmana, který  vzpomněl předrevoluční portu v Plzni – Lochotín, které jsem se i já několikrát zúčastnil uvedl, že v hledišti tehdy bylo přes 25 000 lidiček prahnoucích po krásných písničkách. Zde mi utkvělo v mysli vystoupení Wabiho Daňka s jeho písničkou Hejkal, kdy jsme mu jako dvacetipěti tisícové „uskupení“ odpovídali  HEJ!!!!, což bylo až nádherně mrazící.
Proč ale toto zmiňuji, dříve to bylo pod záštitou SSM, kde na vše byly státní peníze, pořadatelé byli dosazeni, akce musela proběhnout, ale v dnešní době pro zabezpečení takové akce se jedná o dlouhodobé vyjednávání se sponzory, vybrání a pozvání jednotlivých kapel, potvrdit a zajistit jejich fyzickou účast, zabezpečit chod v celém areálu a dalších stovky zajištění k plynulému průběhu této nádherné akce. Protože mám za sebou pár malinkých akcí jako organizátor, dovedu si představit Tvé stresy, nejistoty, probdělé noci a vše ostatní, co taková mega akce obnáší. Proto obrovský obdiv a úctu Tobě, Tvé rodině a všem pořadatelům, kteří nám, milovníkům této muziky, zajistili nádherné 3 dny písniček nejen letos, ale i v desítkách předešlých ročnících.
Tímto bych chtěl Tobě a celému organizačnímu kolektivu ještě jednou moc poděkovat, Tobě hlavně popřát “plnou nůši“ zdravíčka a k tomu móóc sil pro uspořádání mnoha dalších takových nádherných ročníků, jakým Mohelnický dostavník bezesporu je.

Festival Mohelnický dostavník je na české scéně unikátní. Není sice nejstarší, ale na rozdíl od Porty probíhá tradičně stále na stejném místě. Není největší, ale ve svém žánru k největším patří. Není stylově nejpestřejší, ale v onom výseku žánrového spektra, kterému jeho pořadatel Pavel Aligátor Nenkovský přeje, dokáže nabídnout velmi barevnou nabídku. Díky dvěma dobře fungujícím hudebním scénám a několika dalším programovým prvkům (koncert v kostele, zpívání u osadního ohně, soutěž amatérských filmů) i díky tomu, že v Mohelnici se hraje prakticky od rána, dostává návštěvník festivalu vrchovatou porci muziky od čerstvých objevů po legendy folku a country.

Ty, kteří jezdí na festivaly spíše objevovat to nové, může tradičně oslovit páteční soutěž kapel. Letos – podle odborné poroty i diváků – nejlépe zahrála jihomoravská skupina Huménečko, ale v soutěži bylo slyšet více pozoruhodných výkonů. Mezi nejzajímavější účinkující pátečního odpoledne patřila pražská skupina Hluboké nedorozumění, ostravské Joe Pak Trio, taktéž ostravské Tři vykřičníky (mladá kapela, které se letos na festivalech a soutěží vůbec daří) nebo pražská Terrakota. Celkově letos Aligátor do soutěže vybral poměrně vyrovnanou sestavu kapel, z nichž prakticky každá měla co nabídnout. Zněla irská hudba, bluegrass, akustický folk, folkrock i blues.

Kdo dává naopak přednost legendám, soustředí se v programu především na sobotní odpoledně-večerní galapřehlídku. V jejím rámci Mohelnický dostavník nabídl jednak nezpochybnitelnou kvalitu v rámci českého folku, ať už jde o „dostavnického matadora“ Pavla Žalmana Lohonku, stále svěží a vtipné Nezmary nebo Zrcadla, jednu z nejoriginálnějších kapel českého folku, která bohužel mimo Dostavník na velkých festivalech téměř nevystupuje. Do kontextu folkového festivalu stále zapadá i někdejší Petr Bende, který ještě před svými televizními úspěchy zkoušel štěstí na Portách. Důležitým kamínkem v pestré mozaice dostavnických programů je slovenská skupina Funny Fellows, která vychází z old time jazzu, dixielandu, swingu a staré country hudby. Naopak moderní formu country do Mohelnice přivezla polská Grupa Furmana, novým jménem v programu byla plzeňská formace Zuzana & spol. s výraznou zpěvačkou a díky loňskému vítězství v soutěži zněl znovu Mohelnicí akustický folk skupiny Bonsai č. 3 z Českých Budějovic.

V Mohelnici však probíhá zdravé pnutí mezi legendami a objevy i mimo galapřehlídku. Vždyť kde jinde uslyšíte dvě z největších hvězd festivalu už před polednem? A přitom se jak Banjo Band Ivana Mládka v sobotu, tak Robert Křesťan s Druhou trávou představili ve vrcholné formě. Zatímco Mládek vedle zlidovělých písní dokáže stále zaujmout humorem (který osciluje od útoků na první signální soustavu po laskavé vtipy hodné Zdeňka Svěráka), Křesťanovo textařské mistrovský ve spojení s instrumentální virtuozitou členů Druhé trávy bylo opravdu top zakončením celého festivalu.

Na nedělní dopolední scéně Radia Proglas návštěvníky zaujal sólový recitál Petry Šany Šanclové (jinak známé ze spolupráce s Vlastou Redlem nebo Lubošem Javůrkem), úplným nováčkem pro většinu návštěvníků byla brněnská skupina Černý čaj a své hitové písně o městě Brně předvedla také kapela Nevermore & Kosmonaut, letos nominovaná na Anděla. Ovšem hosty festivalu byli i letošní držitelé této ceny, Žamboši, kteří se představili už v pátek v rámci Scény TV Noe. Jejím hostem byl také Slávek Janoušek (jeho album pro změnu vyhrálo celoroční bodování serveru Folktime) a v neposlední řadě Vlasta Redl, který vedle několika hitů vsadil na hráčské schopnosti svých spoluhráčů.

Je dobře, že festival formátu Mohelnického dostavníku nabízí paralelně dvojí program. V okamžiku, kdy romantičtěji naladěným posluchačům nemusel vyhovovat třeba humor kapely Lokálka nebo dlouhé proslovy Vlasty Redla mezi písněmi, dalo se najít útočiště na Duhové scéně, určené především těm, kdo raději objevují a poslouchají méně známé kapely. V samostatných recitálech se představily nejen kapely z páteční soutěže, ale třeba také nejmladší folkové naděje jako Vodníci, The Addams Sisters, René Matlášek s Víťou Štaiglem nebo Daniela Ulrychová z Liberce.

Pro nejmladší posluchače dramaturg připravil hned dvě pohádková představení. Křesťané z řad posluchačů mají možnost prožít v rámci festivalu nedělní katolickou bohoslužbu. Nejen trampové si mohou zazpívat u ohně a milovníci videoklipů a amatérských filmů (většinou s prvkem humoru) mohli páteční pozdní večer strávit na soutěžní přehlídce, která k Dostavníku už mnoho let také patří.

Ano, právě jistoty v podobě pevných programových bloků, některých často se opakujících kapel nebo příjezdu dostavníku taženého koňmi tvoří pevnou kostru festivalu, kterou ovšem rok co rok obalují nová jména, nové kombinace a nové písně – protože o ty jde především. Když navíc letos (na rozdíl od loňska) festivalu přálo i počasí, co si přát víc?

Milej Aligátore,
Dostavník na mně trochu mile nostalgicky dejchnul Portama z počátku osmdesátých let v Plzně, kdy jsme s Mákama byli za hvězdy a Porta trvala týden, hlavně proto že ji platili svazáci. Dneska je vše hlavně o sponzorech, což sakra dobře vím, jako člen širšího manšaftu, který dnes Portu táhne. Že budeš uzavírat ročník 2019 ještě možná nějakou dobu, je mi jasné. My letošní finále Porty v Řevnicích ještě definitivně neuzavřeli a chystáme se na to v říjnu. Potkal jsem na Dostavníku spoustu kamarádů i známých, nejen muzikantů a bylo mi v Mohelnici milo. Tradice táboráků je fajn a připomíná dřevní doby Port po Ústí a trampování vůbec. Jen technicky mi chyběl stožár, kam vztyčit vlajku, šerifský kruh kolem ohniště a hlavně malý pomocný oheň (třeba na přenosné podložce) na zapálení fagulí. Věz, že nemít v kapse téměř plamenometný doutníkový zapalovač, oheň by nevzplál. Celkově mám velmi dobrý pocit a oceňuju, kolik práce jste Ty i celý tým spolupracovníků odvedli. Jak jsem už uvedl, bylo mi na Dostavníku milo. Ahoj Balík.

Ahoj Pavle,
čekal jsem alespoň týden, než trochu vyšumí dojmy, nadšení, pocit dobře udělané práce, trable s organizací Dostavníku atd. Předpokládal jsem, že budeš mít ještě teď dovyřizování různých věcí a že budeš dostávat blahopřejné maily. Takže i my z kapely ti chceme pogratulovat k perfektní práci a vůbec k celému Dostavníku. Vím, že to bývá často o počasí, ale organizace musí fungovat ať je hezky nebo prší!
Chceme ti poděkovat za možnost zahrání si na tak bezvadném festivalu. Vím, že máš a asi budeš mít stále nabídky kapel do budoucna, ale přesto, pokud tam někdy bude nějaká „mezírka“, tak moc rádi. Ještě jednou díky, ahoj, zdravíčko a kupu elánu!

Leto tento rok opäť vrcholilo v Mohelniciach. Útulný areál plný krásnych ľudí nás tentokrát privítal v slnečnom šate. 44. ročník festivalu Mohelnický dostavník zanechal vo mne tri nezabudnuteľné zážitky. Prvým z nich bolo vyvrcholenie filmovej časti festivalu. Azda každého z prítomných očarila krásna rozprávka Kauza Červená Karkulka od pána majstra Jaroslava Nykla. Nádherné obrázky, vtipný príbeh a situačný humor museli dostať každého diváka. Dvojročná práca pána Nykla by isto zožala úspech aj na profesionálnych súťažných prehliadkach.
V hudobnej časti programu ma dostal hrdina mojich detských liet pán Ivan Mládek. Jeho platne dodnes zdobia moju zbierku vinylov, avšak naživo som ho videl až teraz v Mohelniciach. Mám pocit, že pán Mládek vôbec nestárne. Jeho pesničky a humor ma vrátili o 40 rokov späť a bolo to ozaj príjemne. Až mi je záhadou, že na Dostavníku bol v tomto roku prvý krát. Ďalším mojim vrcholom festivalu bolo množstvo krásnych ľudí, ktorých som v Mohelniciach stretol. Určite spomeniem náš „slovenský stôl“, pri ktorom sme strávili takmer celú sobotu. Posedeli tu s nami velikáni slovenského amatérskeho filmu Jano Kuska a Ivan Vredík Indiáno s manželkami, ale aj ďalší krásni ľudkovia – návštevníci festivalu. Radosť nám robili dievčatá zo stánku Huhňák, ale aj personál v palacinkách, nudlích a utopencoch…
Pavle, ďakujeme za krásny zážitok a verím že o rok naschledanou.

Letošní Mohelnický dostavník byl pro mne největším zážitkem letošní sezóny. Ocitl jsem se v prostředí, o kterém jsem si myslel, že už neexistuje. V dnešní době festivalů, které na mě působí jako supermarkety je pro mne Mohelnice oázou lidskosti, krásného setkávání a úcta k tradici. Přeji Dostavníku, aby měl stále silné koně a pevná kola a mohli jsme si tento svátek ještě dlouho užívat. 
Aligátore, opravdu jsem měl z toho velkou radost a díky moc, že jsem si to mohl užít. Jak jsem psal do mailu jsi vítaným hostem v Třeboni. Ani netušíš, co v Mohelnici vzniklo za další nápady. Možná jsi zaregistroval, že hraji s kamarádkou harfenistkou v duo Bárka. A netušil jsem, že Ivana Pokorná (harfenistkou z ND v Praze) se chystá natočit příští měsíc se Žalmanem novou desku. A to nás přivedlo k tomu, ze děláme i nějaký společný koncert. A jeden se chystá pravě na příští rok do Třeboně.

Mohelnický dostavník je pro mě možnost nejen se potkat s kamarády filmaři, ale zažít i skvělou atmosféru, která panuje po celou dobu festivalu. Je skvělé, že je součástí tohoto hudebního festivalu i filmová soutěž neprofesionálních filmů a videoklipů. Mohelnický dostavník je fenomén, kde se každoročně sejde několik tisíc milovníků folku, country hudby, ale i filmů. Je to jedna z mála filmových přehlídek, na které není nouze o diváka. Na mnohých přehlídkách amatérských filmů se promítá většinou jen pro autory a pár náhodně příchozích. To se na Mohelnickém dostavníků nestane. Vážím si toho – není nic horšího než prázdné kino. Atmosféra je tam skvělá. Věkové spektrum na Dostavníku je od miminek až po pradědečky. A všem je dobře. Z účinkujících vyzařuje radost a štěstí z toho, co na jevišti předvádějí. Úplně mě vzala mladá hudebnice, která odehrála celý koncert se svou tříměsíční dcerkou, kterou měla uvázanou v šátku na hrudi. Nadchla mě kapela ze Slovenska Funny Fellows. Byl to pro mě strhující zážitek. Hráli jako o život. Po skvělém vystoupení Banjo Band Ivana Mládka jsem se s p. Mládkem sešel a dostal jsem svolení, že mohu použít jeho písničku pro svůj film. V pátek ve 22 hod. začala přehlídka filmů. Soutěž měla velice dobrou návštěvnost. Bylo tam hodně humorných snímků a bylo se na co dívat. 
V živé paměti mám Mohelnickou filmovou písničku devadesátých let, kdy se pro veřejnost uskutečnily 3 projekce a vždy pořadatelé dokázali naplnit kinosál do posledního místečka. To je snad výsada skvělých organizátorů v Mohelnici!!!! Podle stejných not hrají i organizátoři Mohelnického dostavníku. Před Pavlem Aligátorem Nenkovským hluboce smekám. Letošní Dostavník byl pro mne víkend samých pěkných zážitků.

Dobrý den, velmi Vám chci poděkovat za Vaši neutuchající práci, díky které se už tolik let koná Mohelnický dostavník. Já sama jsem zde jezdila v 90 letech, pak díky dětem jsem měla pauzu a nyní již zase cca 10 let jezdívám pravidelně. Oceňuji, že je zde taková volnost vlastního pití, potravin, nikdo nekontroluje batohy a tašky, oceňuji žánrovou pestrost, výbornou filmovou soutěž a to, že dáváte prostor i méně známým kapelám. Vždy si chci poslechnout něco nového. Ovšem zde narážím na problém. Nešvar, který se Dostavníkem line již řadu let brání mně i dalším takovým, aby dali najevo méně známým kapelám či nováčkům svoji podporu. Mluvím tu o obsazování laviček dekami a karimatkami, ačkoliv na nich nikdo nesedí. Takže my, kteří jsme lační nejen hvězd, pak musíme stát až za lavičkami někde vzadu, kapela pak má před sebou prázdné hlediště, což musí být docela frustrující. Letos jsme našli s manželem dvě místečka cca v polovině hlediště, před námi i za námi zcela prázdné, leč blokované lavičky. Na lavičku před námi dorazili lidé jen na Nezmary, okamžitě po nich se zvedli a opět nechali lavičku blokovanou. Takových laviček bylo mnoho, které obsadili lidé jen na Žalmana nebo Nezmary či Poutníky. Nikde jinde se s tímto nešvarem nesetkávám. Nešlo by s tím něco udělat? Upozornění konferenciéra, že zabrané, ale neobsazené lavičky budou uvolňovány pořadateli a své deky pak najdou lidé na nějakém určeném místě, by pro začátek možná stačilo.
A ještě jedna připomínka. Letos jsme podle programu čekali na Pozdní sběr – nebyl, pak jsme šli na Duhovou scénu na Šansoniku – nebyla. Ani jednou konferenciér neupozornil na změny v programu, což je minimum, které bych od něho očekávala. Ale jinak velmi musím pochválit výkon Milana Tesaře, jehož uvádění vždy obsahuje cenné informace o kapele, o jejich úspěších, CD apod., je to fundované. Kéž by takto byl uváděn celý Dostavník! Velmi ještě jednou děkuji za tak báječný festival a snad mé připomínky budete brát jako inspiraci do další práce, nikoliv hanění Vaší práce.

Velké ahoj všem. Moc děkujeme za gratulace. Tato cena je překrásná nejen vzhledem, ale i tématem, které představuje. Jirka Krbi je velký umělec a zasluhuje ten největší obdiv. Moc děkujeme pořadatelům, zejména Pavlu Aligátoru Nenkovskému.
Mohelnický dostavník je jeden z nejlepších festivalů. Moc ti Aligátore děkujeme.     

Skvělý 44. MOHELNICKÝ DOSTAVNÍK proběhl 29. srpna až 1. září 2019 a pro nás, pro NOTOVÁNÍ, byl o to skvělejší, že téměř všechny jeho ceny připadly našim dávným i nedávným účastníkům, nebo ulpěly přímo v naší domovské kapele Terrakota. Ale nepředbíhejme. Úplně nejúspěšnější kapelou ročníku se stala skupina HUMÉNEČKO, vítězka XIV. ročníku Notování, která získala téměř všechny ceny: v soutěži diváckou cenu NEJLEPŠÍ SKUPINA a HLAVNÍ CENU POROTY, CENU RADIA PROGLAS a CENU ČRO OLOMOUC a nakonec, navrch i diváckou CENU SYMPATIE pro u diváků nejúspěšnější kapelu celého festivalu (protože zatím nebyla publikována oficiální výsledková listina, je možné, že tento odstaveček bude ještě upraven). Dalším, kdo nám udělal radost, byl dávný účastník Notování v jeho prvních ročnících, MICHAL KOSMI ŠIMÍČEK, kapelník skupiny NEVERMORE & KOSMONAUT a dramaturg brněnského klubu Práh, který získal díky svým textům CENU ZA KRÁSU SLOVA udělenou RADIEM PROGLAS. A naše již zmiňovaná „domovská“ TERRAKOTA si vedle CENY OLOMOUCKÉHO KRAJE za písničky přivezla i cenu ANDÍLEK MOHELNICKÉHO DOSTAVNÍKU udělenou dceři naší pokladní Adélky Makalové a našeho inspicienta Emila Pindi Makala, basáka Terrakoty, slečně DOROTCE MAKALOVÉ, což je radost největší – stačí, když se podíváte na fotku v albu. 
44. MOHELNICKÝ DOSTAVNÍK byl skvělý, pořadatelé odvedli veliké dílo a my děkujeme za to, že jsme u toho mohli být …

Jako každý rok na to krásné místo jezdím. Veliké díky patří všem Pořadatelům, sponzorům, účinkujícím ale taky divákům, bez kterých by Dostavník nebyl tím, čím je. Díky patří taky dostavnickým zdravotníkům, vojákům někomu z vozíčkářů, který půjčil svůj vozík, aby mně mohli snadněji přepravit do sanity, když mně bodla vosa a došlo k alergické reakci. Co mně trošku mrzí, že jsem nestihla některé kapely, jako jsou Nezmaři a Lokálka zkrátka osud tomu chtěl jinak. Ale za to jsem moc ráda, že jsem se mohla vrátit zpátky na Dostavník. Vše nepříjemné bylo vyváženo krásným počasím, krásnými lidmi, a krásnou atmosférou, kapelami, které jsem stihla, setkání s kamarády.
Veliké díky všem a zejména tobě Aligátore, že pro nás takovou nádheru, jako je Mohelnický dostavník, rok co rok připravuješ společně se svou rodinou DÍKY.

Bylo to nezapomenutelné … věřím nebo aspoň doufám, že to nebyl poslední ročník a že se ještě jednou do Mohelnice na dostavník podívám, ačkoliv už u nás ve Švédsku mají děti 2 týdny běžné školní povinnosti a je tudíž trochu problém se sem dostat. Ale každopádně díky moc všem za náročnou organizaci takovéto akce, na kterou všichni zúčastnění pravidelně rádi vzpomínáme .. díky díky díky 

Dostavník skončil, emoce doznívají…
Příjezd domů, pomazlit psy, vyskládat nástroje a heblata, všechno oblečení do pračky, my do sprchy. Jak se utírám do ručníku, mám pocit, jako bych ze sebe stíral kapky Dostavníku. Ne, tak snadno to ze mě nesklouzne. Suchý, čistě oblečen a přesto jsem toho stále plný. Ája je již na cestě na kongres v Krakowě, já odjíždím na služebku zítra. A tak sedím u kafe a hlavou se mi honí „emocionální guláš“.
Víkend plný skvělé muziky, desítek krásných setkání, parádní atmosféry na pódiu. Radost z toho, že se nám stále daří oslovit ty, kdo nás ještě neviděli, a soudě dle reakcí, také nenudit ty, kdo nás již dobře znají. Všechny Vaše komentáře našeho působení na pódiu se ve mě jeden přes druhý překřikují a nutí mě trochu je uspořádat. Většina z nich jsou krásná slova uznání a chvály, a to moc hřeje. Některé mě provokují k zamyšlení a reakci.
Renda junior působil namyšleně… Dělat humor je těžké, obzvlášť na pódiu. Ne každý vtip dopadne na úrodnou půdu, ne každý jej pochopí, jak by jeho autor chtěl. A udělat z vystoupení show, k tomu snaha o humor jednoznačně patří. Ano, Renda se vyvíjí jako autor i interpret tryskovým tempem. Jeho přístup nejen na pódiu, ale především na zkouškách je vysoce profesionální a nejvýš poctivý. Je velmi náročný především sám k sobě, ale taky k muzikantům, s nimiž je na pódiu. Přesto zůstává pokorný, skromný a uctivý. Jsem hrdý nejen na to, co již dokázal, ale také na to, jaký je a jaký zůstal. Takže, pokud na někoho z pódia působí namyšleně, věřte mi, je to mylný dojem.
Na pódiu se Marodi hádali… Ne, ani to se nedělo, jakkoli chápu, že situace ke konci koncertu, kdy se mi nějakým divným způsobem zablokovala struna na kytaře a já nebyl schopen pod tlakem času vše vyřešit (což provázely výrazné mimické projevy zbytku kapely) na Vás tak mohly působit. Byl již velký časový pres a maximální snaha o co nejlepší zakončení koncertu vedla k tomuto šumu. Paradoxně to tedy mohlo generovat mylný dojem, že si Marodi už lezou na nervy. Ne, přátelé, stále se máme nade vše rádi a nic nehezkého se mezi námi neodehrává.
Díky Vám všem za přízeň, tisíce krásných slov na Dostavníku i po něm a už se moc a moc těším, až s některými z Vás uvidíme v pátek ve Staré Bělé.

Vychutnejte si svou emoční nálož, kterou Vám Dostavník dal a čerpejte její energii ještě mnoho dní.

Ahoj, kamaráde!
44. ročník je již historií. Každý originál je prostě nenapodobitelný a v tom je jeho  kouzlo. Dobře vím, co tě to stálo sil, bezesných nocí, přípravy… Díky tobě,  tvé rodině a týmu to byl super ročník festivalu. Bůh nám letos požehnal krásné počasí a tu teplotu jsme vcelku zvládli. Zvláštní zkušeností a myslím že i dobrým zážitkem a školou do života byla mše svatá v neděli ráno, když po velkých přípravách na televizní přenos klekla elektřina. Závada byla někde mimo areál a my jsme najednou stáli před realitou „bez proudu“. Šťávu však dodal velký počet účastníků bohoslužby, schola Jiřinky, kterou to nevyvedlo z míry. Děvčata hráli a zpívaly srdcem. Po mši sv. mi jeden z účastníků řekl: „Otče, když to kleklo, cítil jsem, že účastníci zpozorněli a v tichu naslouchali liturgii!“ Rok není s rokem bratrem, praví přísloví, ale já věřím a zřejmě nebudu sám, že Dostavník pojede dál. Přeji zvládnutí „úklidu“ a všem účastníkům pohodu na cestách s písničkami, které  letošní Dostavník nabídl!

Už se těším jako každý rok a počítám dny a pak hurá směr Mohelnice super kapely a spousty za těch let známých tváří a kamarádů a úžasná atmosféra a za to patří veliké díky především Aligátorovi a dalším, kteří mu pomáhají.

Ahoj Aligátore a kamarádi,
nedávno jsem si prohlížela historii dostavníku na internetu a moje myšlenky zabloudily do mé historie vzpomínek na dostavník. Psal se rok 1994, je to nedávno, bylo mi 16 let a parta kamarádů mě vzala s sebou na „nějaký fesťák“. Byl to můj první festival, super zážitek. Zkusila jsem i jiné festivaly, folk, country, techno, rock … prostě co bylo. Za tři roky jsem se vrátila na Mohelnický dostavník a už ho neopustila. Potkávala jsem zde spoustu nových, zajímavých a bezva lidiček, kamarádů. Dostavník má nejen skvělou muziku, přináší radost, pohodu, odpočinek a zároveň pomáhá (Sklíčko). Pro mě nejdůležitější byl 30. ročník dostavníku, kde jsem potkala mého životního kamaráda, přítele, manžela v jedné osobě, jsme každý z jiné části naší republiky. Každý rok jezdíme i s našimi dcerami a užíváme si atmosféru Dostavníku, pokaždé zažijeme něco nového, krásného a silnějšího. Doufám, že budeme jezdit nadále, ať s dětmi nebo bez nich, že bude kam jezdit a bude všem přát zdravíčko. 
Děkuji všem pořadatelům za moji rodinku a přeji hodně zdraví a sil do dalších let.