Festival Mohelnický dostavník je na české scéně unikátní. Není sice nejstarší, ale na rozdíl od Porty probíhá tradičně stále na stejném místě. Není největší, ale ve svém žánru k největším patří. Není stylově nejpestřejší, ale v onom výseku žánrového spektra, kterému jeho pořadatel Pavel Aligátor Nenkovský přeje, dokáže nabídnout velmi barevnou nabídku. Díky dvěma dobře fungujícím hudebním scénám a několika dalším programovým prvkům (koncert v kostele, zpívání u osadního ohně, soutěž amatérských filmů) i díky tomu, že v Mohelnici se hraje prakticky od rána, dostává návštěvník festivalu vrchovatou porci muziky od čerstvých objevů po legendy folku a country.
Ty, kteří jezdí na festivaly spíše objevovat to nové, může tradičně oslovit páteční soutěž kapel. Letos – podle odborné poroty i diváků – nejlépe zahrála jihomoravská skupina Huménečko, ale v soutěži bylo slyšet více pozoruhodných výkonů. Mezi nejzajímavější účinkující pátečního odpoledne patřila pražská skupina Hluboké nedorozumění, ostravské Joe Pak Trio, taktéž ostravské Tři vykřičníky (mladá kapela, které se letos na festivalech a soutěží vůbec daří) nebo pražská Terrakota. Celkově letos Aligátor do soutěže vybral poměrně vyrovnanou sestavu kapel, z nichž prakticky každá měla co nabídnout. Zněla irská hudba, bluegrass, akustický folk, folkrock i blues.
Kdo dává naopak přednost legendám, soustředí se v programu především na sobotní odpoledně-večerní galapřehlídku. V jejím rámci Mohelnický dostavník nabídl jednak nezpochybnitelnou kvalitu v rámci českého folku, ať už jde o „dostavnického matadora“ Pavla Žalmana Lohonku, stále svěží a vtipné Nezmary nebo Zrcadla, jednu z nejoriginálnějších kapel českého folku, která bohužel mimo Dostavník na velkých festivalech téměř nevystupuje. Do kontextu folkového festivalu stále zapadá i někdejší Petr Bende, který ještě před svými televizními úspěchy zkoušel štěstí na Portách. Důležitým kamínkem v pestré mozaice dostavnických programů je slovenská skupina Funny Fellows, která vychází z old time jazzu, dixielandu, swingu a staré country hudby. Naopak moderní formu country do Mohelnice přivezla polská Grupa Furmana, novým jménem v programu byla plzeňská formace Zuzana & spol. s výraznou zpěvačkou a díky loňskému vítězství v soutěži zněl znovu Mohelnicí akustický folk skupiny Bonsai č. 3 z Českých Budějovic.
V Mohelnici však probíhá zdravé pnutí mezi legendami a objevy i mimo galapřehlídku. Vždyť kde jinde uslyšíte dvě z největších hvězd festivalu už před polednem? A přitom se jak Banjo Band Ivana Mládka v sobotu, tak Robert Křesťan s Druhou trávou představili ve vrcholné formě. Zatímco Mládek vedle zlidovělých písní dokáže stále zaujmout humorem (který osciluje od útoků na první signální soustavu po laskavé vtipy hodné Zdeňka Svěráka), Křesťanovo textařské mistrovský ve spojení s instrumentální virtuozitou členů Druhé trávy bylo opravdu top zakončením celého festivalu.
Na nedělní dopolední scéně Radia Proglas návštěvníky zaujal sólový recitál Petry Šany Šanclové (jinak známé ze spolupráce s Vlastou Redlem nebo Lubošem Javůrkem), úplným nováčkem pro většinu návštěvníků byla brněnská skupina Černý čaj a své hitové písně o městě Brně předvedla také kapela Nevermore & Kosmonaut, letos nominovaná na Anděla. Ovšem hosty festivalu byli i letošní držitelé této ceny, Žamboši, kteří se představili už v pátek v rámci Scény TV Noe. Jejím hostem byl také Slávek Janoušek (jeho album pro změnu vyhrálo celoroční bodování serveru Folktime) a v neposlední řadě Vlasta Redl, který vedle několika hitů vsadil na hráčské schopnosti svých spoluhráčů.
Je dobře, že festival formátu Mohelnického dostavníku nabízí paralelně dvojí program. V okamžiku, kdy romantičtěji naladěným posluchačům nemusel vyhovovat třeba humor kapely Lokálka nebo dlouhé proslovy Vlasty Redla mezi písněmi, dalo se najít útočiště na Duhové scéně, určené především těm, kdo raději objevují a poslouchají méně známé kapely. V samostatných recitálech se představily nejen kapely z páteční soutěže, ale třeba také nejmladší folkové naděje jako Vodníci, The Addams Sisters, René Matlášek s Víťou Štaiglem nebo Daniela Ulrychová z Liberce.
Pro nejmladší posluchače dramaturg připravil hned dvě pohádková představení. Křesťané z řad posluchačů mají možnost prožít v rámci festivalu nedělní katolickou bohoslužbu. Nejen trampové si mohou zazpívat u ohně a milovníci videoklipů a amatérských filmů (většinou s prvkem humoru) mohli páteční pozdní večer strávit na soutěžní přehlídce, která k Dostavníku už mnoho let také patří.
Ano, právě jistoty v podobě pevných programových bloků, některých často se opakujících kapel nebo příjezdu dostavníku taženého koňmi tvoří pevnou kostru festivalu, kterou ovšem rok co rok obalují nová jména, nové kombinace a nové písně – protože o ty jde především. Když navíc letos (na rozdíl od loňska) festivalu přálo i počasí, co si přát víc?