Názory 2006

Chci ještě jednou poděkovat za Dostavník, bylo to báječné, moc jsme si zahráli – i volně, v noci z pátku na sobotu jsme se Stráníky prosejšnovali a byla to jedna z nejhezčích prozpívaných nocí, kterou kdy pamatuji. O úžasné atmosféře v pátek na scéně či v sobotu u táboráku nemluvě. Prostě opět nádhera a obrovské množství skvělých lidí. Držím Ti Aligátore palce do dalších let.

Mohelnický dostavník se mně osobně moc líbil, navštívil jsem ho teprve poprvé a musím říct že to má organizačně daleko větší
úroveň a bohatost na rozdíl od Zahrady, takže hlavnímu pořadateli a jeho personálu velký dík.

Ahoj Aligátore,
jen jsme Ti chtěli ještě jednou moc poděkovat! Dostavník byl úžasný akorát opět hrozně rychle utekl! Ale bylo to zkrátka SUPER! Hledali jsme Tě ještě na konci, ale už jsme tě bohužel nenašli a tak dodatečně ještě jednou díky a na 33.ročníku AHOJ !

Krásná dvojtečka za létem…
Je to zvláštní, stanuli jsme v sobotu, podruhé v tomto létě, na pódiu v areálu zámku Dr. Kinského ve Žďáru nad Sázavou, jen nám bylo vyměněno publikum, folkaře vystřídali křesťané. Hrálo se usměvavě, tancovala nám před odposlechy mrňata a lidé se na nás usmívali stejně jako my na ně. No a Mohelnický dostavník ? Je to pro nás láska na první koncert. Hrálo se nám snad nejlépe za tohle léto, všechny trémy, pocity úzkosti a tělotřesy před a po hraní, kdy se nám zrovna nedařilo, jsou zapomenuty. Baterie jsou nabity, může klidně začít sněžit. Naše vystoupení uvedl mírně netradičně Milan Tesař z Radia Proglas a já jsem naprosto vykulený převzal z rukou ředitele radia Ing. Martina Holíka cenu „Za krásu slova“. Musím se přiznat, že jsem už úplně zapomněl jaké to je, když člověk něco takového dostane a nesmírně mě to potěšilo. Děkujeme vám všem, infikovaným naší hudbou za podporu a budeme se snažit naši závislost na vás a vaši na nás, vší silou utužovat.

Ahoj Aligátor a Marcelka,
pre našu kapelu Vodopád aj pre mňa osobne bolo udelenie ceny „Mohelnický zelňák“ veľmi veľkým, a tiež musím povedať veľmi príjemným prekvapením, nečakali sme to, naskočila mi husia koža a nevedel som sa toho dlho zbaviť.V našej kronike som zistil, že prvý krát sme chuť a atmosféru Mohelnického dostavníka okúsili s banjistom Cyro Kováčom roku 1986 keď sme do Mohelníc zavítali na ,, výzvedy,,. Odvtedy sme na MD v súťaži, country bále či námestí hrali neuveriteľných 16x !!! Vďaka MD sme spoznali spústa skvelých ľudí, bojím sa ich menovať aby som náhodou na niekoho nezabudol. Ale vedzte, že Vás máme všetkých veľmi radi a vždy sa tešíme na to keď sa opäť stretneme. Milujeme všetko čo patrí do kolorytu tohto výnimočného festivalu, nemám slov od dojatia ….
Akordeonista monsieur Philippe Naudot na takom veľkom a takom srdečnom podujatí nikdy v živote nevystupoval a spanilá jazda na bielom koni bola pre neho silným zážitkom. Pokrstením nášho nového albumu SANTIANO vodou s Mírovky a vodou z vodopádu Skok z Vysokých Tatier sme symbolicky spečatili priateľstvo medzi Slovákmi, Moravákmi a Čechmi. Pred azda najpovolanejšími ľuďmi – krstnými otcami nášho nového CD Aligátorom a Mlokom skladáme klobúk dole. Ešte raz ďakujeme pekne za všetko, dovidenia, mercy boku, au revoir…..
Za celú kapelu Vodopád z Brezna a jej francúzskeho hosťa zdraví Ondro Pagáč Paciga.

Letos mne na Mohelnický dostavník vytáhla kamarádka, která na něj jezdila asi 3 roky. Neuměla jsem si představit, jak by mohl vypadat, nicméně jsem nakloněna každému kvalitnímu umění (pohybuji se u produkce divadla, takže to naštěstí dokážu rozlišit), které má hlavu a patu. Poznala jsem, kolik práce a organizace Vás příprava i samotný průběh stálo, o to to oceňuji víc. Ona kamarádka mi také vyprávěla o hrozících problémech, které prý každoročně s přípravami máte (asi hlavně ohledně peněz na akci), moc obdivuji Vaši výdrž. Příští ročník určitě pojedeme zase. Poznala jsem, že nás média neustále mylně krmí přesvědčováním, že jedině to je dobré, co je pražské a v Praze – naopak, i malé neznámé skupiny a lidé dokáží vytvořit přátelskou atmosféru a vůbec nezáleží na tom, jak moc jsou „profláknutí“. Hlavně vytrvejte!!!!!

Milý Aligátore, chci Ti moooc poděkovat za úžasný festival, který děláš. Díky za nasazení, ochotu a lásku, se kterou tak činíš! Na letošním ročníku zvláště oceňuji nápad akustického koncertu Nezmarů v Loštickém kostele. Na Dostavníku mám vedle vynikajících kapel ráda především rodinnou, přátelskou atmosféru a jedinečné silné chvíle. Velmi si vážím i Dostavnické polní mše. A mnohokrát děkuji za doživotní vstupenku, mám z ní velikou radost!

Ahoj Aligátore. Moc děkuji za zveřejnění inzerce našeho časopisu „Úplněk“v novinách Dostavník Times 2006. Udělalo mi to velikou radost. Je vidět, že Mohelnický dostavník je stále na té nejlepší úrovni. Měl bych ještě jednu prosbičku. Mohl by jsi prosím na příští Dostavník pozvat kapelu BERUŠKY a Alenu Vítovou ? Moc by jsi mě potěšil a nejen mě. Kapela Berušky a Alena Vítová hrají moc hezky a myslím si, že by veřejnost přitáhli ještě více, jiní interpreti. Díky.

Nazdar Pavle! Osobně jsem ti za poslední Dostavník poděkoval, ale chci i touto cestou poděkovat a to moc poděkovat tobě i tvé manželce Marcelce za vše, co pro tento styl hudby, právě Mohelnickým dostavníkem po mnoho let děláte. Jen Bůh a tvá rodina ví, co to znamená v dnešní době zorganizovat setkání nadšenců folku a country. V tomto roce i loštická farnost měla možnost zapojit se do festivalu, když jsme nabídli prostor kostela sv. Prokopa super muzikantům skupiny Nezmaři z Českých Budějovic. Perfektní atmosféra zcela zaplněného kostela byla nejhezčí odměnou nejen Aligátorovi a organizačnímu týmu, ale všem, kdo obětovali svůj čas pro dostaveníčko s kvalitní muzikou v podání Nezmarů.Taky chci poděkovat všem kapelám, hudebníkům a zpěvákům, kteří dali do svého vystoupení cit, um a dovednost. V nemalé míře děkuji Františkovi Petříkovi, který měl na starosti ozvučení, skupině A.M.Úlet a Madalen, kteří doprováděli mši sv. v neděli ráno. Můj dík ať najde všechny jmenované i nejmenované spolupracovníky Aligátora, bez kterých by Dostavník prostě nebyl tím, čím již po mnoho let je : Festivalem kvalitní hudby, setkáním kamarádů a přátel v lůně krásné přírody. A těším se, spolu se všemi na další ročník Mohelnického dostavníku!!

Moc díky všem, kteří se letos sjeli na Mohelnický dostavník, bylo mezi vámi krásně!
P. S.: Za vybraný vkus děkujeme i všem členům tamní vážené poroty:)
Letní festivalovou sezónu jsme ukončily popůlnočním vystoupením na Babím létě na Kyselce. Jsme vděčné všem nadšeným pořadatelům, divákům i „kolegům“ z celé republiky za to, jak nás mezi sebe přijali. Děkujeme, a za rok na festivalech ahoj!
A nakonec naléhavý vzkaz šéfky Romči T.: Holky, jsem ráda, že vás mám a šlape nám to.

V posledních pár letech nízká úroveň,prachobyčejná komerční ožíračka,konec druhé scény ,makrel a samý kleptomani,spousta lidí nedorazí jako kdysi i kvůli počasí..zabalte to

Tomáš Hloch (01.09.2006)

Milý Tomáši. „Tzv. konec“ druhé scény je již od 30. Mohelnického dostavníku a to právě kvůli těm, kteří na akci začínali přijíždět ne právě kvůli muzice a jinému programu, ale na pivo, medovinu, něco pojíst a muziku brát jen jako nutné zlo při konzumaci. Od té doby, co je dle tebe „konec druhé scény“, je právě na této louce v překrásné přírodě konečně opět klid. Mohou se zde v pohodě zase kdykoliv vyspat děti se svými rodiči apod. Já osobně bych nikdy na žádnou „prachobyčejnou komerční ožíračku nechodil“ – na to máš svaté právo. A navíc bych vzhledem ke své povaze nikdy žádnou „prachobyčejnou komerční ožíračku“ nepořádal – to mi věř ! Nevím, co jsi ve svém dosavadním životě dokázal či nedokázal, jaké je tvé zaměstnání (prodavač, pořadatel jiné akce, nezaměstnaný, učitel,…?). Jsi z Mohelnice nebo z daleka ? Jak jsi starý apod., ale tvé hodnocení, které jsi poslal na stránky www.amatfilm.cz rád uveřejním i na webové stránky www.mohelnickydostavnik.cz , aby tento zajímavý názor mohli podpořit či doplnit i ostatní účastníci letošního ročníku. Vzhledem k tomu, že jsi svůj zcela legitimní názor napsal v pátek 1.9.2006, dopoledne těsně před desátou hodinou, kdy tento hudební festival ještě ani nezačal (zahájení bylo v městských sadech až úderem 16 hod.) a proto mi není vůbec jasné, z čeho jsi tehdy při psaní svého e-mailu vycházel. Takové „hodnocení“se mi za těchto okolností zdá více než podivné. Každopádně tě mohu ujistit, že kdybych měl sebemenší náznaky, že jde o „prachobyčejnou komerční ožíračku“ tak jdu od toho a nikdy bych to nepodporoval. Zatím však ten pocit s tebou vůbec nesdílím. Mám asi tu smůlu nebo štěstí, že např. po skončení letošního 32. ročníku mne oslovilo, poděkovalo a podalo kamarádsky ruku mnoho účastníků (muzikantů, diváků, mladých i starých) a povzbuzovali mne tím, že jim Mohelnický dostavník stále nabíjí „duševní baterky“ a loučili se se mnou s pozdravem – VYDRŽ A AHOJ ZA ROK. Takže závěrem tě mohu ubezpečit, že právě kvůli mnoha jiným názorům, než je třeba ten tvůj, zatím Mohelnický dostavník nezabalím. Zdraví tě hlavní pořadatel Mohelnického dostavníku Pavel Aligátor Nenkovský

Aligátor

Blahopřejeme k dalšímu úspěšnému Dostavníku. Štáb, který jsme tam letos měli, referoval, že se Vám to opět báječně povedlo.

Přidávám se k Píďovi a velmi děkuji za výborný festival a za pohodovou atmosféru. Velmi oceňuji příjemný přístup hostesek, které se nám ještě omlouvaly, když nás „musely“ nahánět do zákulisí. A nejen jejich, ale i mladých nadšenců vybírajících lístky u vchodu. Na štábu též panovala dobrá nálada a … prostě se dalo s nimi lidsky domluvit, což bylo velmi příjemné. Všem těmto lidem také děkuji. Naše zpěvačka velmi ocenila, že jsme dostali přiděleného hostesáka. Zbytek už napsal Píďa a já nemám, co dalšího bych dodal. Ještě jednou děkuji a někdy opět na Dostavníku nashledanou.
P.S. Bojujte prosím o tento festival zuby nehty. Byla by jej veliká škoda.

Ahoj Aligátore.
Trochu mě mrzelo, že nám letos nevyšlo hraní v Mohelnici, ale zase jsem si to užil v hledišti a to pořádně. Když jsme odjížděli v pátek, měl jsem strach, že celý víkend proprší, ale stal se pravý opak a tak bylo vše super. Páteční večer, kdy hrál úžasný KAMELOT se to po dlouhé době opět roztancovalo a tím se atmosféra hodně zvedla. Skvělý byl i koncert kapely MARIEN. Sobotní vstávání na POUTA, které hrály tradičně na náměstí, bylo trošku těžké, ale stálo to za to !!! Celý den probíhal ve skvělé pohodě, kapely hrály pod skvělým zvukem a poslední JARRET udělal úžasnou tečku za sobotním večerem, co se týkalo koncertu. Nedělní ráno nás probudila skvělá to slečna Verča Polívková se svým hláskem. No a konec s kapelou POUTNÍCI byl taky fajn, jen škoda, že není víkend delší. Musím uznat, že se Dostavník opět skvěle vydařil a můžeme jen děkovat Vám pořadatelům a skvělým kapelám. Doufám, že i já třeba budu mít možnost přidat trochu pohody naší muzikou do dalších Dostavníků !!

Zdar Marieňáci,
budu-li pět chválu na letošní Dostavník, pravděpodobně je to nošení dříví do lesa, soch do Athén a pod. avšak odpustit si to nemohu. Oficiální vystoupení bylo pěkné, ale stejně největším hudebním zážitkem pro mě byla ta první noční šichta za pódiem. Za tu druhou, u ohně v campu, ale máte i přes všechny Zubříkovy apelace velké „áčko“ a pár černých puntíků…I když ta Víťova finta se strunou byla poměrně geniálním způsobem,jak se elegantně po anglicku vytratit ze scény (musím si ji zapamatovat, to se bude určitě někdy hodit ). Jenže já si tam původně přišel jen tak nezávazně zahlaholit a najednou na mě padla odpovědnost bavit všechny přihlížející na což jsm byl trestuhodně nepřipraven. Ještě že se tam nakonec objevil kamarád z Vyškova a Huba ze Slovenska, čímž jim tady chci také vyseknout poklonu a poděkovat za další nádherný večer (kterýžto se opět protáhl jaksi do pozdního rána…).Jinak přeji příjemný zbytek dovolené – nebo vlastně teď už asi návrat, popřípadě nástup do práce a brzy na viděnou, třeba v Ostravě, že ano…

1. září 2006 o posledním prázdninovém víkendu jsme opět po roce společně se Smolaři tradičně zahajovali festival Mohelnický dostavník. Na začátku jsme zahráli společně „Vlajku“ a potom tradiční „Pozdrav po hvězdách“. V soutěži jsme hráli jako sedmí v pořadí. Tentokrát se naštěstí při naší písničce „Prší“ nerozpršelo. Jo a mají tam dobrou medovinu.

Chěli bychom Vám moc poděkovat za pozvání na Mohelnický dostavník a také musíme vyjádřit obdiv, jak byla celá přehlídka, perfektní zvuk při vystoupení, zajištění stánků s občerstvením i ubytování, organizačně bezvadně zvládnuté.
Byl to pro nás nádherně prožitý víkend a pokud budete mít zájem nás pozvat i příští rok budeme moc rádi.

Vážený pane Nenkovský, mnohokráte děkujeme za zorganizování Mohelnického dostavníku. Je to vždy svátek pro celou naši rodinu.

Ahoj Aligátore!
Jsem hrozně rád že existují lidi jako jsi ty. Mohelničák je skvělý festival.Mně je 34 let a prožil jsem zde to nejhezčí co šlo. Našel jsem zde svoji první lásku, poprvé jsem zde měl své dva kluky a skoro vždy jsem odjížděl s naplněným srdcem i duší. Bohužel loni se mi vdávala sestra a letos nás s rodinou odradila cena. Je mi to moc líto, ale založil jsem, konto „mohelničák“, aby jsme mohli jet snad napřesrok, tak doufám že se to povede. Je to vždy nádherný konec prázdnin. Přeji ti hodně zdaru v tvé práci. Ať máš kolem sebe jen ty nejlepší lidi, co vždy jako ty, udělají pro lidi jen to dobré a nebudou nic za to chtít. Těším se, že se zase někdy uvidíme.

Ahoj Aligátore,
Jelikož jsem se osobně ani nerozloučil, jenom prostřednictvím Šárky (odjel jsem už v noci ze so. na ne. s Marien ), chci tak učinit nyní a hrozně móóóc poděkovat za úžasný zážitek, zatím za ten nejúžasnější v celé Pidilidí historii vůbec ! Podobně úžasné publikum jsme zažili snad jen v loni na Újezdském Babím Létě, ale s letošním Mohelnickým dostavníkem se to nedá snad ani rovnat, úžasné publikum – velmi osobní, úžasná atmosféra a i nám se parádně hrálo, ještě jednou moc děkujeme za pozvání! A ani v dostavníku jsem v životě nejel, natož Mohelnickém a ani nikdy před tím na žádné bryčce tažené koňmi, taky krásný nový zážitek! Byla to pro nás taková krásná tečka za letošní muzikantskou sezónou ! Mohelnický dostavník patří mezi mé 3 nejoblíbenější festivaly společně s již zmiňovaným Újezdským Babím Létem a Folkovým Kvítkem.
Takže přejeme hodně štěstí do pořádání dalších skvělých ročníků Mohelnického dostavníku a budeme se těšit na další shledání.

Vrátil jsem se z Dostavníku a podíval se na web na názory účastníků. Nemyslím si, že je třeba nějak oponovat slovům toho Tomáše Hloha, myslím si, že jsi sám proti slovům takového …… dostatečně imunní a náladu ti to nezkazí. Já se chci připojit k těm, kteří by ti rádi za Dostavník poděkovali. Naše početná Červenovodská banda jezdí do Mohelnice osm let a ještě se nikdy nevrátila bez skvělých hudebních i nehudebních zážitků. Děkujeme. Na konec (i jako poslední rok) ti nabízím pro příští ročník naše pracovité a svědomité ruce. Kdybys měl nouzi o mravenčí práci kdekoliv na place, rádi nezištně pomůžeme.
Ještě jednu věc. Já sám ve své činnosti jsem vděčný za to, když mi někdo něco pochválí, ale jsem radši, když mi někdo spíš napíše nějaké kritické body, hlavně abych se příště pokusil věci udělat lépe, protože spoustu věcí udělat lépe jde. Jen je objevit (protože organizátor nemá oči uživatele). Pokud bys stál o nějaké mé postřehy a postřehy mých kamarádů, rád ti je pošlu.
Měj se fajn. Přeji hodně zdaru a vytrvalosti do dalších let.

Čtvrtek 31. srpna 2006:
Moje týdenní přípravy na festival Mohelnický dostavník (na tři dny mi daly zabrat) Bágl, který jsem posouval po baráku pomocí skateboardu jsem po půl hodině pracně dostal na záda. Zrychleným přesunem (jakož to letošní rekordman na krátké trati s výstrojí) jsem zdrhal se svým 4+1 velkým báglem bez příslušenství a kytarou na vzdálený houkající vlak. Pro mě nic neobvyklého. Cestou se ke mně přidal udýchaný, ale krásně nazdobený vánoční stromek jako já a závod byl o to zajímavější. Nevím odkud až běžel, ale měl by víc trénovat. I přes to obdivuhodný výkon. Sraz jsme měli s Maruškou v Teplicích, odkud jsme jeli do Zábřeha na Moravě. Při pohledu na Marušku jsem si řekl, že to taky nemá v hlavě recht a těžkal její bágl. Byl o polovinu lehčí. Její dvě sukně, tři košile, pět rajčat, jedno jablko a nějaký polystyren jí dovolil utíkat stejně rychle jako mně. Cesta ubíhala klidně za šestihodinového mlaskání. Maruška chroupala její suchary a já labužnicky hltal svoje řízečky, které mi moje manželka Marcela připravila na cestu. Zábřeh na Moravě, přesun do Mohelnice a setkání se třemi kamarády stejného směru. Samozřejmě poslední autobus na hrad Bouzov jsme si nechali ujet. Náš nový kamarád, později figurant a tanečník (pro krátký film z letošního festivalu, který se odvysílá příští rok se nechal svrhnout moderní dobou a zašťoural po internetu a důvěrně si vyjel všechny spoje a takto nabiflovaný kamarád Lexa nás připravil o poslední spoj. Můj instinkt mi velil přeptat se místních a po troše zmatkování a pobíhání jsme skončili pod nádherným hradem Bouzov, kde nám nervózní řidič se slovy „že jsme všichni jako děcka“ vyházel batohy ze zavazadlového prostoru a odjel. Při pohledu na naši družinu utrmácenou z celodenní cesty, jsem ukecal jednoho místního stánkaře a ten nás vyvezl se svojí Avií až k hradu. Byl večer a ten den jsme všichni dosáhli svého. Kamarád Lexa našel své kamarády, kamarádka Barbucha si koupila svoji turistickou známku a kamarádka Migina ovládla na vrcholku svůj vzdušný prostor a poletovala šťastně sem a tam. Stany stály a mi všichni si šli vychutnat tu nádhernou atmosféru, která nás magickou silou vtáhla do podhradí na nádvoří, kde Nezmaři ten večer ukořili svojí mší a odstartovali tak festival Mohelnický dostavník, který pokračoval druhý den o patnáct km dále. Něco málo spánku, povzbudit naše promrzlá těla u ranní kávy, pár písniček a hurá do Mohelnice, kde vlastně Maruška v loňském roce vyhrála Miss Mohelnický dostavník 2005 a měla předávat korunku nové Miss 2006. Opět jedno z nejkrásnějších míst (Jak já říkám: Ráj na zemi) Nenápadná Barbucha vykouzlila svůj stan do polohy – stůj – a znuděně čekala na náš výtvor. Trocha ostrých výrazů na místní předky a kolíky byly v zemi.

Pátek 1. září 2006:
16:00: Dohrála tramspká hymna „Vlajka“ a už to jelo. Kapely se střídaly a tečku za pátečním dnem udělala skupina Kamelot. Slet kytaristů z různých koutů naší republiky pro někoho pokračoval až do rána. Snad po 50metrech jiná hudba doprovázena veselým smíchem a náladou popíjení.

Sobota 2. září 2006:
mraky lidí a opět samá krásná hudba. Pátá hodina se blížila a s ní i předávání korunky Miss 2005. Náhoda, nebo instinkt přivedl desetiletou Klárku až k nám. Přišla a oslovila nás, jestli bychom jí nedoprovodili s kytarami na písničku Holubí dům. Průšvih ! Hrál jsem jí před 15lety naposled. I Marušku polilo horko. Hodinka do soutěže, šli jsme trénovat. Bohužel naše Klárka skončila druhá. I přesto krásné ! Maruška předala korunku nové Miss a opět se hrálo až do rána.

Neděle 3. září 2006:
Trocha deště a šli jsme si zahrát i my s Maruškou pár písniček. Díky loňskému vítězství Miss jsme dostali příležitost si zahrát. Ještě trocha muziky a ve 12:00 bylo ukončení a rozloučení s písničkou „No to se ví, zase se sejdem“. Víkend plný muziky byl u konce ! Balení, přípravy na cestu a poslední káva se protáhla ještě na 3hodiny. Jak jinak, než s kytarou na krku. Závod mezi Milanem, Mirkou a mnou, kdo toho sní víc, dopadl asi nerozhodně. Ještě trocha naší muziky s živým klipem našeho kamaráda Lexi. Naší muzikou jsme strhli dva místní kameramany, kteří měli na starost udělat sestřih z celého víkendu. To už nevydržel náš kamarád Lexa a začal se nám svým macatým pupkem vlnit jako břišní tanečnice do naší mexické písničky Karafiát. Zabodoval a musel opakovat. Nevyspalí, ale plní hudebních zážitků, jeli jsme pomalu domů. Poděkování a pochvala za dobře odvedenou akci. Poděkování Aligátorovi, kamarádům i těm, kdo si koupil naše CD a za rok zase AHOJ!

Ahoj Aligátore!
Na Mohelničáku jsem byla poprvé jako malá holka a teď se sem už pravidelně vracím s kapelou ALIBABA. Nikdy jsem neměla pocit, že se z Mohelničáku stalo něco komerčního. Naopak. Myslím, že je to jeden z mála festivalů, kde se člověk cítí jako doma, i když je obklopen tisíci lidmi. A i když se to dnes snad už nenosí, je pro mě Mohelničák opravdu srdeční záležitostí, která mě baví a dojímá. A taky si velmi vážím jeho organizátora ! Děkuji.

Tři naplno vyžité dny a dvě těžko popsatelné noci. Kdo tam nebyl neuvěří.

Vážený pane Nenkovský, oceňuji snahu a celkově i aktivity, kterými se snažíte zviditelnit náš region prostřednictvím realizace
32. ročníku hudebního festivalu „Mohelnický dostavník“. Tato prezentace hudebních skupin v oblasti folkové, country a trampské hudby si za léta své existence nepochybně vybudovala značnou prestiž přesahující hranice našeho regionu.
Proto jsem rád, že jako hejtman Olomouckého kraje mohu nad hudebním festivalem ve dnech 31. 8 – 3. 9. 2006 převzít záštitu.