Názory 2003

Pokud jde o renomé Dostavníku, je můj názor už léta ustálený. Mohelnický Dostavník dělá městu čest a šíří dobrou pověst o jeho jménu víc, než kdysi výrobky z MEZu.
Těm, kdo trochu vidí do jeho struktury, musí být jasné, že takové penzum práce je na hranici sil jednoho člověka. Z toho pak pramení dílem pochopení a vstřícnost účinkujících, dílem bezohledné nadužívání výhod a tolerancí, poskytovaných pořadatelem. Nechci sýčkovat, ale zdá se pilně zaděláváno na to, že zanedlouho budou snášet uchazeči o folkové festivaly dílčí finanční vklady, aby si vůbec zahráli. Podnikání u nás nezná hranic etiky, natož pak nepsaný zákon o jedné kapitole, platný třeba v Anglii, který – až nevyřčen – zní: „Toto se prostě nedělá“.

Předjubilejní dostavník
Největším smolařem v republice je asi Pavel Aligátor Nenkovský (opravdu člen skupiny Smolaři). Celé prázdniny prakticky nezaprší, vedra jsou, že už člověk pomalu zapomněl, jak vypadají dlouhé rukávy a když on udělá Dostavník, zatáhne se, ochladí a sprchne tak, že to v pátek vyhánělo ze sedadel. K tomu fouklo, až spadl vedle hlediště strom. Naštěstí ukázněně do prázdného prostoru. Počasí se nakonec umoudřilo, národ prokázal víc optimistického ducha, než by člověk věřil, takže v sobotu bylo v hledišti asi tak dva a půl tisíce diváků. Což ovšem asi stejně znamenalo zase finanční propad pro pořadatele. Proto se Aligátor neskrývá tím, že příští, jubilejní 30. Mohelnický dostavník musí být přelomem. Buď se bude dělat nějak jinak, nebo jím tradice skončí.
To by byla škoda, protože přes trochu staromilskou dramaturgii má přehlídka svého ducha, liší se od mnoha vzájemně podobných a patří ke konci prázdnin nejen pro mne. Navíc za tři stovky tolik muziky i jiných kratochvílí…
Páteční soutěž vyhrál Lístek před Mošnami a Koňabojem (u poroty), čestná uznání si odnesl Přístav a Náplava. Po několika neslaných nemastných letech letos byla soutěž obeslána náramně silně a myslím, že vítězství muselo mít přinejmenším stejnou váhu jako Porta. U diváků se pak mezi Lístek a Mošny s Koňabojem vetřela Strašlivá podívaná z Plzně, která dokonce vyhrála třetí hlasování – internetové. Žroutem cen byl ovšem Lístek, který získal divácké ceny i za nejlepší písničku vůbec a nejlepší písničku vtipnou (Mohelnický chechták). Soutěž filmů vyhrál Jiří Nebos z Unčína za Likvidátora. Cen bylo uděleno ještě více, uveďme alespoň, že osobností publikum zvolilo Aligátora a Mohelnický zelňák pro nejvzácnější osobnost festivalu očima jeho pořadatele získal Jiří Pavlica. Ostatní vyznamenaní mi snad prominou, že je neuvádím.
Sobotní galapřehlídka mne potěšila tím, jak hezky publikum (na této přehlídce bývá většinou považováno za echt konzervativní) vedle starých bardů (Daněk, Žalman, Kiďák) a hodné mládeže (Poupata, Devítka, Rolničky) přijalo folkrockový Jarret a pak také tím, s jakým přehledem se finále galapřehlídky zhostila Pavlína Jíšová s CS Bandem. Finalistky soutěže o titul miss musely jako vždy zazpívat písničku. Repertoár nejkrásnějších dívek tedy sestával ze dvou Nohaviců, jednoho Žalmana, jedněch Beatles a jednoho Spirituálu v dílem české a dílem anglické versi. Kromě hlavní scény fungovala i duhová scéna a doprovodné programy (ve čtvrtek Bouzov, v hlasních dnech festivalu pak třeba náměstí nebo kostel). V noci ze soboty na neděli si mohl návštěvník vybrat, zda zamíří na country bál, k trampskému ohni, ke skupinkám spontánní hudebnosti anebo do peří, aby ráno o půl osmé byl čil na polní mši.
Nedělní scéna rádia Proglas přinesla podle mého soudu hned tři mimořádné lahůdky za sebou v závěru celého festivalu: Muziga, Funny Fellows a Pavlicův Talant. Takže když zvony odbily poledne a my zpívali “No to se ví, zase se sejdem!” měl jsem asi v hlase větší vibráto, než bych si přál.
Milý Aligátore, ať ti příští rok přijede šest tisíc lidí a ať je to jubileum, na které mne letošní ročník namlsal, opravdu krásné…

Ahoj kamarádi,
jsem mladá a možná i příjemná žena. Jsem prodavačka a svou práci mám ráda. Nejsem však zarputilým obchodníkem. Moje duše je duší trempa – tuláka. Přesto, že žiju v moderním světě nenávidím spěch, zmatek a všechno to zlo, které z dnešní hypermoderní doby pramení. na Mohelnický dostavník jsem odjížděla se smíšenými pocity. Bude to opravdu takové jak mi všichni říkali ? Nebo to bude komerční festiválek, kde se výběr kapel, zpěváků ale i všechno ostatní řídí jen a jen penězi. Naštěstí ne, ty tři dny prožité na „Dostavníku“ mě naplnily optimismem, dobrou náladou a energií na celý rok. Ještě o Vánocích budu vzpomínat na sluneční paprsky a kapky deště, které jen dokreslovaly atmosféru a které snad ani nikdo nevnímal. bylo to pohlazení po duši, radost z vědomí, že jsou na světě lidi jako já . Je to zvláštní, už druhý den mi většina lidí připadá známých. Zdravíme se veselým, důvěrným „Ahoj“ ačkoliv jsme se nikdy neviděli. Některé poznávám, známe se z country bálů, Zahrady, skautských výprav …
Jsme všichni stejní, někteří maskáčoví, zelení, westernoví… Všichni jsme stejní blázni posedlí touhou po zelené trávě, modré obloze, voňavém spadaném listí, načichlí vůní lesa, skla a kouřem ohýnků. Můj velký obdiv a dík patří všem těm „mravenečkům“, kteří se podílejí na přípravě Mohelnického dostavníku s nadšením a láskou a bez kterých by to nešlo. Ale hlavně tobě Aligátore, že už se tolik let staráš o to, aby dny na Dostavníku byly stále zářivé a hřejivé jako den v pozdním létě.
Děkuji a na 30. Mohelnickém dostavníku AHOJ!

Ještě jednou bychom Vám rádi poděkovali za pozvání a nádherné zážitky na Mohelnickém dostavník. Nejvíce se nám líbila Duhová scéna … má své opravdové kouzlo.

Mohelnický dostavník je jedna z velkých akcí, které jsou hojně navštěvované, a brali jsme to jako reklamu pro kapelu. Celá akce se nám opravdu líbila a zážitky z našeho recitálu na Duhové scéně, kde byly nejmíň dvě stovky naprosto nadšených lidí, kteří tančili a nechtěli nás pustit z pódia, nám dodaly takovou energii… Celá kapela si moc přeje akci zopakovat, ale to bude samozřejmě záležet na tom, jestli nás napřesrok pozvete…

Milý Aligátore,
Dovol mi, prosím, poděkovat jménem Rolniček za pozvání na Mohelnický dostavník. Tvé dílo je opravdu pozoruhodné. Moc se mi líbí, že je tam vždycky v popředí muzika a ne zájmy sponzorů. Také atmosféra byla velice hezká a spousta hodných lidí kolem. Přeji Ti mnoho sil a nadšení do další práce. Svět se možná nedá z gruntu předělat, ale pohnout ním aspoň o kousíček – to jde.

Dobrý deň,
dovoľte mi aj touto cestou poďakovať za pozvanie na festival a starostlivosť. Bola to nádherná atmosféra a veľmi dobre sa nám hralo. Dúfam, že sme aspoň trochu prispeli aj my k spokojnosti divákov a spestrili tak program. Klobúk dole pred Vašim umením zorganizovať festival takej úžesnej tradície a tak veľkého rozsahu.
Ešte raz ďakujem a želám všetko len to najlepšie.

Za Devítku dodatečně děkuji za pozvání na Dostavník. Návrat po létech byl velkolepý, jen se stále ještě divím, že bryčka pod bratry Medvědy vydržela. Moc jsme si to užili a jestli se náš koncert lidem líbil alespoň z poloviny, tak jak jsme si ho užili my, je všechno O.K.
Dík a mějte se fajn!

Jen krátce zdravím. Chtěla bych Vám moc poděkovat za letošní Dostavník. Byla jsem tam poprvé a jsem ráda, že jsem si tam mohla zahrát, protože má neopakovatelnou atmosféru a moc příjemné publikum.
Diky a hodně štěstí.

Nedá mi to, abych si nesedl k počítači a nenapsal pár řádků. V první řadě Vás nesmírně obdivuji a hluboce se skláním. Vím, co obnáší zajistit tak velký festival. Bylo mi u Vás opět nádherně. Neberu Dostavník jen jako možnost si zahrát. Beru ho jako nádherné setkání s těmi, které mám rád. Ať již je to Wabi, nebo Žalman, nebo děvčata od informací, stejně jako mí kamarádi z Mohelnice. Zase jeden muzikantský rok za námi. A může si každý říkat co chce, můžou vychvalovat Zahradu, Portu, či jiný festival. Pro mne je nejkrásnější Dostavník a moc se těším na třicátý ročník. Mohu-li, rád nějak pomohu. Stačí dát vědět.
Ještě jednou děkuji ( i za Ríšu ) a přeji krásný podzim a co nejméně starostí a co nejvíce pohody.

Mohelnický dostavník 2003
Poslední prázdninový víkend patří každoročně festivalu Mohelnický dostavník. I letos se v městských sadech v Mohelnici na Šumpersku konal svátek hudby, zdaleka už ne pouze trampské. Program se – stejně jako loni – odehrával na dvou hlavních scénách (první se jmenuje přímo Hlavní, druhá Duhová, zatímco někdejší Druhá scéna už od loňska nefunguje) a na několika dalších místech (hrad Bouzov, kostel svatého Tomáše Becketa v Mohelnici, mohelnické náměstí, táborák v autokempu).

Úvodní „předdostavníkový“ koncert na hradě Bouzově jsem neviděl, tudíž o něm nemohu referovat. Přijel jsem do Mohelnice až v pátek odpoledne – na úvodní vztyčování vlajek (za zpěvu Vlajky) a především na soutěž kapel. Zatímco loni byl soutěžní program obsazen vesměs velmi slabě (a Poloband a Tempo di vlak coby vítězové poroty, resp. diváků ostatní o hodně převyšovali), letos se na mohelnickém pódiu sešla řada opravdu skvělých kapel. Zaujala mě Chodská vlna, nová skupina manželů Moryskových ze Zrcadel, kterou jsem naživo viděl poprvé. Samozřejmě nezklamal vyškovský Koňaboj (letošní vítěz hry o Krtečky ze Zahrady), velmi slušný byl liberecký Vltavín a všechny skvěle pobavil pražský Lístek (parodií na známou píseň o řidiči, který má tvrdej chleba). Soutěž jsem bohužel nesledoval celou, i když jsem se na ni hodně těšil. Prudká přeháňka mě donutila ukrýt se pod střechu ve chvíli, kdy zpívaly Mošny a kdy hrála svitavská kapela Do větru, které jsem hodně fandil. Po dešti jsem naopak stihl BlueGate z Plzně, kteří se se ctí vyrovnali se zvukařskými problémy (voda v odposleších, tuším). Odborná porota (Daněk, Žalman, Dvořáček, Tomáško, Brabec) nakonec přiřkla první místo Lístku a tatáž kapela si nakonec odnesla cenu diváků, stejně jako ocenění za nejlepší píseň, za nejvtipnější píseň (za tu o trampovi s tvrdým chlebem) a také cenu Českého rozhlasu Olomouc.

Přiznám se, že v sobotu jsem se snažil strávit maximum času na Duhové scéně. Odpolední galapřehlídka se stále stejnými tvářemi už mě v Mohelnici také moc nebaví. Wabi Daněk, Vojta Kiďák Tomáško nebo Žalman – písničky všech těchto pánů mám rád, ale raději se na festivalu jdu podívat na neokoukané tváře; jen úvodní Devítku jsem si poslechl, protože se mi čím dál víc líbí její nová deska Pohádka. Na vedlejší scéně jsem si v sobotu dopoledne vychutnal výborné recitály Koňaboje, BlueGate a kousek Do větru (během nichž jsem však přebíhal na hlavní scénu kvůli vyhlašování výsledků soutěží). Ač programově nevyhledávám trampskou hudbu, odpoledne jsem si blok trampských kapel opravdu užil – Falešná karta mě svými vokály nadchla už na jaře na Konkurzu Zahrady a ani tentokrát nezklamala; a Tempo di vlak je zase přesvědčivé především po muzikantské stránce.

Dostavník končí vždy v neděli přesně v poledne. Dopolední program patří Scéně Radia Proglas, kterou mám na starosti nejen jako spolumoderátor (s Jiřím moravským Brabcem), ale především jako dramaturg. Letos jsem vybral za „mladé a nadějné“ blanenskou sestavu Šnek & spol., za „křesťanské“ Honzu Jonáše Zaplatila s kapelou Bétel (hráli i ráno na dostavnické mši), za „alternativní“ Muzigu, za „baviče“ Funny Fellows ze Slovenska a za „hvězdy“ Jiřího Pavlicu s Talantem. U diváků měli obrovský úspěch především slovenští „Veselí chlapíci“ s vtipnými komentáři a samozřejmě Pavlicova kapela. Součástí programu bylo i vyhlášení Ceny Radia Proglas za krásu slova, kterou mí kolegové z rádia (hlasovat mohli všichni od ředitele přes moderátory až třeba po účetní) udělili textaři Jiřímu moravskému Brabcovi, a to především za písně, které napsal právě pro Jiřího Pavlicu.

Návštěvníků bylo letos na Dostavníku zhruba tolik co loni, to znamená ne kriticky málo, avšak ani ne tolik, aby si festival na sebe vydělal. Počasí bylo až na pár přeháněk solidní, jenže mraky skoro pořád hrozily deštěm – a právě to asi spoustu potenciálních návštěvníků odradilo. K Mohelnickému dostavníku patří trampská symbolika, kterou jsem v loňské reportáži trošku zkritizoval. Letos jsem pocity přehánění v trampských gestech neměl – buď jsem si zvykl, nebo došlo k mírné změně k lepšímu.

Příští rok bude Dostavník slavit 30. výročí – doufejme, že se ctí a slavnostně. Co se odehraje o rok později, zatím nikdo netuší. Je na Pavlu Aligátorovi Nenkovském, pořadateli festivalu (letos už podruhé oceněnému jako Osobnost Dostavníku), aby zvážil, zda má smysl prodělečnou akci dál držet nad vodou. Pokud by Mohelnický dostavník zanikl, byla by to obrovská škoda. Pokud se zredukuje nebo jinak změní, snad to bude k dobru věci. Mimochodem je zajímavé i po roce sledovat, jak různí lidé reagují na loňské zrušení Druhé scény. Jedni dávají za pravdu Aligátorovi (okrádal sám sebe, když nechal v provozu scénu, na kterou se snadno dostali diváci bez vstupného), jiní pláčou („Bývala tu scéna zadarmo, a už není“ – ano, i to jsem letos slyšel). A tak přeji Aligátorovi, aby jeho rozhodnutí ve věci pokračování festivalu bylo moudré a aby výsledek nám všem dál přinášel tu radost, bez které si konec prázdnin už skoro nedokážeme představit.