Zajet s Martinem Žuchou za Pavlem Aligátorem Nenkovským a povídat si nejen o Mohelnickém dostavníku byla radost.

Ten festival mají mnozí zařazen do starých časů a já si myslím, že sice držel v dramaturgii linii akustické, trampské muziky, ovšem postupně se stával otevřenějším a vstřícnějším. Když si uvědomím, že součástí Dostavníku byla třeba mše, nebo soutěžní přehlídka krátkých filmů, tak se mi v tomto jeví Dostavník progresivněji než mnohé akce dnes.