Bráním se okamžitému a zbrklému hodnocení akcí, na které jezdím za muzikou. Několikrát se mi stalo, že jsem byl v názorech příkrý a za nějakou dobu jsem zjistil, že mi v hlavě zní písničky, které jsem třeba odsoudil nebo zatratil akci, kde jsem hledal něco úplně jiného. Jsem dostavnický pamětník a kdyby se mně někdo zeptal už při mém odjezdu z Mohelnice, jaký byl letošní 42. Mohelnický dostavník, musel bych říct upřímně: VÝBORNÝ! No a co by mě k tomu vedlo? Výborná a vyrovnaná páteční soutěž, když soutěžící kapely měly také prostor na Duhové scéně, zajímavá (bráním se dalším superlativům) dramaturgie festivalu s řadou legendárních hostů, s návraty – po mnoha letech – na Dostavník, dávání příležitosti mladým a nadějným, s výborným muzikantským zázemím a dalšími přednostmi tohoto festivalu, které každý návštěvník vidí kolem sebe. Na Mohelnický dostavník nejezdím jen kvůli muzice a pracovním povinnostem, ale setkávám se tu s lidmi, se kterými na sebe nemáme během roku čas a připadám si jako beduín po přejezdu pouště, když spočine v oáze. Protože Dostavník je pro mne oázou skýtající radost ze setkávání a napojení duše žíznivé po přátelství, muzice a nových zážitcích.
