Celé léto nezaprší a když jo, tak leje furt…
Slova známého hitu Kapitána Kida mně prolítla hlavou, když 1. září v pátek večer začal 42. Mohelnický dostavník. A pršelo a pršelo… Musím navzdory této zkoušce přece jen poděkovat Bohu, že i když nás takhle vyzkoušel, našel nás připravených pro každé počasí. Děkuji všem, kteří na letošní Dostavník do Mohelnice přijeli z lásky k písničce, z lásky ke kamarádům, kteří tvoří velkou rodinu našeho Dostavníku. Festival pulsoval se vším všudy. Já se těšil nejen z dobrých výkonů kapel, ale i z povídání si v zákulisí scén, v areálu mohelnických sadů. Pro mne, jako kněze, byla jedinečným zážitkem účast na mši svaté v neděli ráno na zadní louce. Psali mi lidi ze Slovenska, že z té mše sv. sálal Boží pokoj do srdcí nás, kteří jsme si naladili TV Noe. Děkuji Jiřinkám z Moravičan, které doprovázely mši svatou, zvukařům a týmu děvčat, které připravily a neúnavně moderovaly občerstvení u maringotky.
Pavle, kamaráde! Díky! Tobě, Marcelce, rodině a celému týmu, který makal jako stroj, který má srdce i rozum. A to není málo, to je pak cítit.
Z Bratislavy žehnám, přeji zvládnutí úklidu po Dostavníku a Boží požehnání tobě i celé rodině!A jestli Bůh dá, tak se po roce opět sejdem!
