Od devadesátých let jezdíme s postiženými kamarády na Mohelnický dostavník. Hodně našich muzikantů vystupovalo také na různých ročnících, měli jsme vstupenky za symbolickou cenu nebo i zadarmo, mohli jsme prezentovat naše výrobky bez poplatků, měli jsme ubytování, které bylo vždy nedostatkové, což se v dnešní době nevidí. V dnešní společnosti každý jen chce na všem vydělávat. Je to jediný festival svého druhu, na kterém kromě označení nepoznáš pořadatele, vystupujícího a účastníka, protože se k sobě chovají jako by všichni byli kamarádi. Je tam vždy dobrá atmosféra. Připadám si, že jsem mezi anděly. Všechny nás tato akce dobíjí jak psychicky, tak fyzicky a to jak postižené tak zdravé diváky. Nikdo si nehraje, že je něco víc. Odhodí nálepku např. doktorů, právníků a podnikatelů a všichni se stanou trampy. Kéž by tento festival pokračoval a byl i vícekrát v roce. Za ta léta jsme pocítili na vlastní kůži, že tato akce není pořádaná z prospěchu, ale z nadšení všech pořadatelů. Nezbývá než děkovat!
