Dne 1. září 2017 proběhla na Mohelnickém dostavníku soutěž filmů, kterou měla tu čest naše společnost Agentura Dragon promítat za pomocí naší videoprojekce. Nechci zde uvádět pořadí filmů, ten si koneckonců sestavili návštěvníci 42. Mohelnického dostavníku, kteří byli zároveň porotou a svým hodnocením tak určili pořadí sami. Já zde mohu přidat několik svých postřehů. Na rozdíl od návštěvníků festivalu jsem všechny filmy viděl několikrát. Jak při přípravě filmů, tak při kontrole hlavního i záložního projekčního systému. Filmy jsem tak zhlédl v klidu obývacího pokoje a bez vydatného deště, který během pátečního promítání zkrápěl návštěvníky festivalu. Mohl jsem si tedy v klidu filmy vychutnat. Nutno dodat, že některé filmy byly i po technické stránce vypracovány do posledních detailů. Z tohoto pohledu mě zaujal například film „Stalker“ od Kristiána Ganobjaka či film Jaromíra Schejbala „Jak se staví totem“ …. Za zajímavost stály pěkně zpracované animované filmy Stanislava Domanského i „minutové“ filmy Bohumila Nováka či Danuše i Pavla Kubátových, které zaujaly krátkou, ale úsměvnou pointou, tak jak divák od těchto krátkých filmů očekává. Z dramaturgického hlediska se potom jevil jako výborný nápad zařazení filmů od Reného Součka, který po skončení filmové přehlídky vystoupil v pátečním programu festivalu svým téměř hodinovým recitálem. Samostatnou kapitolou byl pěkně zpracovaný film Alpine Route od Milana Ohurniaka, který divákovi přiblížil zimní přechod Alpských velehor. Zde bych rád vyzdvihnul mnoho krásných záběrů přímo z terénu hor či lyžařských sjezdů. Na závěr chci poděkovat Pavlovi Aligátorovi Nenkovskému za pořádání Mohelnického dostavníku, Karlu Soukopovi za provedení soutěžním večerem i všem filmařům za úsilí a čas, který investovali do tvorby filmů. Pevně doufám, že si pro nás připraví na příští ročník opět filmy k našemu pobavení, relaxaci či zamyšlení.
