Dobrý večer, Aligátore,
děkujeme ještě jednou za všechny fotky, udělaly nám všem velkou radost. Připomenulo nám to zase, jak bylo v Mohelnici letos krásně a donutilo nás to trochu počítat….. V roce 1999 jsme byli dnes již s manželem na Mohelnickém dostavníku poprvé. Bylo nám dvacet, byli jsme čerstvě zamilovaní. Do Mohelnice jsme přijeli vlakem, prošli jsme pěšky celou Mohelnici s batohem na zádech. Když jsme si kupovali vstupenky, vyhráli jsme v tombole kazetu skupiny Poupata a ptali jsme se, kde si ji můžeme vyzvednout. Jeden z pořadatelů, kterého mimochodem potkáváme každý rok, nám řekl: „No, musíte se zeptat za pódiem Aligátora“. Tehdy jsme vůbec nevěděli, o kom to mluví, ale tato věta nás doma provází do dnes vždycky, když někdo z nás něco neví …. Tak jako Dostavník je pro nás každý rok krásnou tečkou za létem a prázdninami. Za ty roky jsme se hodně změnili, dostudovali, vybudovali si zázemí v práci, pořídili si mobil, auto, postavili dům, založili rodinu a taky trochu zestárli. Moc Vám děkujeme za to, že Mohelnický Dostavník se nemění, nestárne a že je tu pořád s námi. Děláte úžasnou věc, za kterou je určitě spousta práce.
Přejeme Vám, aby se ta práce pořád dařila a těšíme se zase příští rok na náš 18-tý a dceřin 3-tí Dostavník.
