Když jsem v roce 2006 poprvé poslal svoje animované filmy „ Malovaná pohádka“ a „Country“ na filmařskou soutěž Mohelnického dostavníku, netušil jsem, že se přehlídka trampské, country a folkové hudby v Mohelnici, stane pro mne srdeční záležitostí. Ono vlastně tehdy jsem, jako začínající amatérský filmař a také „foukač“ foukací harmoniky, byť jen takový ten domácí, koupelnový, netušil, co se vlastně skrývá pod pojmem Mohelnický dostavník. A ani v duchu by mě tehdy nenapadlo, že budu jednou aktivním účastníkem tohoto velkolepého svátku trampské, country a folkové hudby a že budu dokonce přímo na prknech, která znamenají folk, přebírat od „nějakého Aligátora“, dnes velkého kamaráda, ocenění za nejlepší amatérský film festivalu. Ale stalo se. A i když nejsem rozhodně pamětník, jezdím do Mohelnice, pravidelně, teprve 9 let, můžu s klidem říct, že Mohelnický dostavník se pro mne stal tradičním a dnes už neodmyslitelným a krásným zakončením léta a prázdnin.
Dostavník je prostě setkání obyčejných lidiček, toužících po klidu, po lásce, radujících se ze života, i když ten pro mnohé z nich není jednoduchý. Je zároveň přehlídkou krásné a upřímné muziky, která chytne za srdce a nikdy člověka nezklame. A jestliže předchozí ročníky byly úspěšné a přinesly radost mnoha lidem, kteří mají rádi nejen dobrou hudbu a film, ale i přátelská setkání, tak ten jubilejní, 40. ročník, byl vpravdě nádherným vyvrcholením ročníků předchozích.
Pro mne pak, jako třešnička na dortu, bylo velkým a milým překvapením, že můj film „Hřebík a kladivo“, který vyhrál filmařskou soutěž v roce 2012, skončil jako druhý ve velmi silné konkurenci filmů, které těšily diváky v minulých letech. Nádhernou atmosféru tohoto setkání podtrhlo i vskutku letní počasí, které ne vždy, v minulých letech přálo, třeba zrovna promítání filmů pod širým nebem. Nakonec v roce 2012, když se promítal můj film „Hřebík a kladivo“ lilo jako z konve.
Ani špatné počasí tehdy, ani nikdy před tím, neodradilo návštěvníky Mohelnického dostavníku od hojné účasti. A já věřím, že i když se obyčejným lidem přestane dařit a přijdou třeba „hubená léta“, plískanice, nezdary a smutky, tak Mohelnický dostavník tu bude i nadále jako jistota, že vše špatné se dá vzájemným porozuměním a láskou překonat a že dobrá hudba, dobrý film a dobří lidé, jako třeba Aligátor, nás smutků zbaví a pomohou nám vše špatné překonat.
A proto říkám: „Ahoj kamarádi, zase za rok na Mohelnickém dostavníku“!
