…ono to je pokaždé tolik tváří,tolik setkání a hovorů na malém okamžiku… a když se pak člověk rozkouká, už Tě Aligátore nemůže najít a nebo nechce rušit… Zkrátka a dobře – moc mě mrzí, že jsme se potkali jen na vteřinu a jedno slovo ahoj … Chtěl bych Ti opět moc poděkovat za celou Marien, jednak za pozvání a prostor, ale hlavně za to, jak se Ti daří sezvat na jednu hromadu takové množství stejně smýšlejících lidí. Publikum na Dostavníku je jedinečné, takový pozoruhodný organismus, stejně smýšlející, naslouchající a řvoucí. Trošku jsme si letos neporozuměli se zvukem, ta basová bedna uprostřed nám házela vazbu na kontrabas, takže půlku našeho bloku jsme měli na place dost velkej hučák a zvukařům se to nedařilo odladit, ale ani nepohoda na pódiu nám nezabránila v tom si to jako muzikanti užít a cítit se trošku jako hvězdy … občas to člověk v téhle hudební branži potřebuje zažít, na velké stage, před tolika lidmi a moc podobně hezkých akcí už není. Kouzelný byl recitál na Bouzově. Člověk pak má pocit, že to naše hudební počínání má nějaký smysl….bylo to moc fajn… opět. Hluboké díky a hodně zdaru, štěstí a síly do dalších čtyřiceti ročníků.
