Ahoj Pavle,
moc se omlouvám za zpoždění mailu, měl jsem hodně práce na knize, kterou vydáváme k mým sedmdesátým narozeninám v příštím roce.
Chtěl bych tobě a tvému týmu poděkovat za krásný festival Mohelnický dostavník. Byl jsem mile překvapen, kolik přišlo letos diváků a dojatý přijetím naší kapely. Ten závěr byl úžasný a nedá se zapomenout roky. Možná, že víš, že jsi ty a ještě malý zlomek dalších lidí, kteří přes všechny peripetie , podrazy, nedorozumění, závist a další nepěknosti, to s námi táhnete dál, že jste zůstali spolu s námi na lodi, kde se stále hraje tahle báječná muzika, ve tvém případě už čtyřicet ročníků.
Já jsem také míval divné nálady, chtěl jsem od muziky odejít, ale kdykoliv jsem si vzpomněl na diváky, kteří nás mají rádi, nikdy jsem to neudělal. A ty máš na Mohelnickém dostavníku báječné a věrné diváky, kteří přibývají, a kteří mi prosím promiň „ slíbili“, že se příští rok vrátí. Všechno jde a padá s člověkem, to mi věř. Přál bych si, i tobě, aby „Dostavník“ pokračoval v jízdě i v příštích letech. Lidé, kteří tam jezdí si to zaslouží. My ostatní muzikanti a zpěváci ti pomůžeme dobrou muzikou i dobrým slovem kdekoliv.
Dobrých věcí je v tomto smutném světě pomálu a setkávání diváků s muzikanty na Mohelnickém dostavníku je tak záslužná věc, že nevědoucí a nevěřící vůbec netuší, kolik obětavosti a práce jsi pro váš kraj vykonal. A my to víme, proto budeme vždycky s tebou.
