Vyberte stránku

Milý kamaráde Aligátore,
Přestože již od skončení skvělého 40. Mohelnického dostavníku® uběhl nějaký čas, dovoluji si Tě jako jeden z jeho pravidelných návštěvníků oslovit dopisem, jehož několik předchozích verzí jsem v minulých měsících zahodil, protože stále dobře nevystihovaly, co jsem chtěl vyjádřit. Proto až nyní, jinak a možná věcněji.
Ze všeho nejdříve bych Ti chtěl poděkovat. Každý, kdo někdy zkusil cokoli zorganizovat, ví, jak nevděčná práce organizace často bývá. Ale také ví, jak životně je důležitá, protože bez ní by se lidé prostě nesešli. A setkání dobrých lidí s vírou v něco smysluplného, radostného a s respektem vzájemně vůči sobě je jedna z věcí, kterou současný složitý svět určitě potřebuje. Pro nás, kteří nejsme na Mohelničáku poprvé a začínáme již trochu něco tušit o těžkostech jeho organizačního pozadí, nejsi jen anonymní organizátor jakési kulturní akce. Vidíme Tě jako příkladného člověka, který po všechna ta léta vytrvale překonává těžkosti a to i v nelehké osobní a zdravotní situaci. Navíc se skromností sobě vlastní. Chci, abys věděl, že to víme a vážíme si toho. A že to ví i naše děti, což je možná ještě důležitější.
V Mohelnici letos mnohokrát zaznělo, že Dostavníku je třeba pomoci. Musím však říct, že od léta přemýšlíme, co může (nebo dokonce by měl) udělat obyčejný příznivec Dostavníku neznalý organizace hudební scény, abychom se zase někdy mohli sejít. Chápu, že je problematické odkrývat interní záležitosti organizačního zákulisí. Také se nepohybuji ve vrstvách, kdy bych mohl zajistit výraznější sponzorský dar nebo efektivně zapůsobit na místní nebo krajský kulturní úřednický aparát. Nicméně všichni máme kamarády, kteří mají kamarády a ti mají zase kamarády a pokud bychom alespoň tušili směr, čím by bylo možné jakkoli pomoci, snad nějaké možnosti objevíme.
Mohou se mýlit, ale osobně jsem například získal dojem, že se v posledních letech poněkud vytratila dřívější podpora města. Bylo by nanejvýš vhodné, aby si příslušní zúčastnění uvědomili, že je to právě Dostavník, který výrazně přispívá k tomu, že pro lidi mimo olomoucký region není Mohelnice jen jakousi (dnes již zpravidla projížděnou) zastávkou na železniční trati z/do Prahy.
Vím, že díky 40 letům vzpomínek na Mohelničák se řada lidí projíždějící Moravou naopak v Mohelnici v případě možnosti cíleně zastaví, což do Mohelnice přinese zase kousek i pro ni potřebného života. A to nemluvím o kulturních a duchovních hodnotách, které Dostavník mezi lidmi stále vytváří a obnovuje – byť to zní pateticky, je to prostě pravda. Refrén “No to se ví, zase se sejdem” vždy všem na konci léta dodá nové odhodlání začít znovu a tak, jak se má. Alespoň toto sdělení můžeme a chceme na příslušná místa ve větší míře komunikovat, snad si toho alespoň někdo všimne. Jen doufám, že to nebude kontraproduktivní a pokud by sis toto z jakýchkoli důvodů nepřál, respektuji to.
Snad mi dovolíš, abych také přispěl několika věcnými komentáři k organizaci Dostavníku, kterou jsi z mého pohledu dotáhl téměř k dokonalosti. Pro lepší obraz: píši z pozice člověka z ostravské party dřívějších trampů středního věku, starých příznivců Mohelničáku, dnes už převážně rodičů s malými dětmi, z mnoha hledisek zařaditelných do kategorie „střed“.
Uváděné názory tedy nejsou jen moje osobní:
– Uvědomujeme si, že výše vstupného za dospělou osobu je pro návštěvníky luxus. Pokud je snad někdo považuje za vysoké, stačí poukázat na průměrnou cenou jakéhokoli hodinového folkového koncertu, která bude jistě někde mezi 200-300 Kč. Pohled do ceníku ubytování ve stanu v ATC Morava je také poučný. Dostavník poskytuje prakticky stejné služby (voda, toalety, příp. kuchyňka v kempu) – pouze na druhé straně plotu. Z tohoto pohledu bych navýšení vstupného o několik set Kč za téměř třídenní akci nevnímal jako nelogický krok pokud to účetnictví Dostavníku pomůže. Na druhou stranu, volný vstup pro malé děti, které rodiče prostě berou s sebou všude, mnohým umožňuje přijet.

– V posledních letech se na Dostavníku objevila řada mladších a méně známých kapel, které dokážou vytvořit skvělou kamarádskou atmosféru a hrát dobrou muziku. A mimo jejich lokální působiště je téměř není slyšet, nebo o nich běžný člověk prostě neví. Například my (ostudy) jsme až letos na Mohelničáku takto objevili již ne zcela neznámou skupinu Marod z našeho města. Není tedy asi úplně nezbytné, aby v programu byly zastoupeny současně všechny tradiční a možná nákladné folkové stálice, pokud je to nad hranice možnosti financování. Samozřejmě nějaká tradiční lákadla v programu zůstat musí, možná by byla ale zajímavá i varianta menšího počtu takovýchto „hvězdných“ skupin s prodloužením času pro každou z nich,.

– Z pohledu financování akce také nevidím žádný smysl v pořádání ohňostroje – „blikátek“ nabízí současný svět více než dost a jeho souvislost s country nebo trampskou hudbou mi byla vždy utajena 😉

– Je skvělé, že program obsahuje i bloky pro děti. Přestože letošní pohádka Apači-Papáči svým provedením ani vzdáleně nemohla soutěžit s loňskou pohádkou od Funny Fellows, je to snaha, která se počítá. Snad bych jen trochu omezil „plastové“ indiány ;-), hodně vzdálené od původní reality.
– Dobrá organizační práce je vidět i na již tradiční mši svaté. Všiml sis, že každým rokem roste počet kamarádů, kteří se přišli jen “podívat”? Znám několik přátel, pro které dostavnická mše byla jedním z prvních kroků tímto směrem. I Tvá osobní aktivní účast na ni mši ji pro mnohé dodává na přesvědčivosti.

– Líbí se nám spolupráce Dostavníků (a tím i naší folkové scény) s TV Noe, z jejichž pracovníků také vyzařovala ochota dělat smysluplné věci (jak jsme mohli mimo jiné letos vidět při exkurzích do jejich přenosových vozů).

Pokud bude možné, abys s námi nasdílel, co mohou návštěvníci pro „svůj“ festival udělat, budeme vděčni. Například si dovedu představit, že by dobrovolníci mohli pomoci realizačnímu týmu s úklidem po akci, snad by organizace něčeho takového nemusela být příliš náročná (předregistrace dobrovolníků na WWW a řízení stabilními členy realizačního týmu – bývali Brontosauři jsou na takovéto akce zvyklí 😉
A pokud to zdraví jen trochu dovolí, hlásím se jako první. Možná je tato myšlenka velmi naivní a dokážu si představit, že řešíš věci zcela jiné závažnosti. V tomto případě budiž tento nápad jen demonstrací skutečnosti, že mnozí z nás by rádi pomohli, ale neví jak.
40 let organizace Dostavníku je úctyhodné dílo. Proto budeme plně respektovat, pokud by ses (i s ohledem na zdraví a rodinu, což má určitě přednost) rozhodl dále nepokračovat a nijak to neubere na naší úctě ke Tvé osobě.
Připouštím však, že všichni tajně doufáme, že tomu tak nebude a cesta k nějaké formě pokračování se najde.

Rolovat nahoru