Pavle,
doufám, že už sis odpočinul, dospal se a načerpal nějaké nové síly po, mírně řečeno, intenzívním víkendu 40. Mohelnického dostavníku a po všem, co tomu předcházelo. Doufám, že milé a příjemné pocity už definitivně převažují nad starostmi a nepříjemnostmi, kterým nebylo možné se vyhnout. Každopádně věřím, že hrdost otce, který svoje dítě od prvních krůčků dovedl až ke 40. narozeninám, je povznášející. Že dítě, kterému jsi věnoval přes 40 let volný čas, péči, možná i zdraví, které jsi od prvních krůčků podporoval, bránil a ochraňoval, utvářel a směřoval, že tohle dítě se Ti letos snad více než kdy předtím odvděčilo úspěchem, vyzrálostí a ryzím charakterem. Vychoval jsi ho dobře – chvála a díky mluví za vše. Velkou úklonu Tobě, Tvojí ženě Marcelce i všem lidem, které máš okolo sebe. Je uklidňující vědět, že i přes realitu všedních dnů existuje alespoň jeden víkend v roce někde v Mohelnici „mimořádný svět“, který pro spoustu lidí může znamenat více, než cokoli jiného. A to, prosím, rozhodně neber jako něco zavazujícího, ale hlavně jako dík za jednu z mála léty prověřených jistot. Tak snad už jen neskromné přání, aby měl Mohelnický dostavník i dál svoji cestu otevřenou… Hodně štěstí, zdraví a doufám brzy na viděnou!
