Jedna z nejpůsobivějších chvil na Dostavníku za bílého dne – koho Pozdrav po hvězdách nedojme k slzám a v kom Vlajka neprobudí dojetí, důstojnost a vážnost slavnostního zahájení, ten by musel mít srdce z kamene….
Aligátore, byl jsi skvělý organizátor a máš můj neskonalý obdiv a vděk. Dostavník pod Tvými křídly zatím nikdy nezklamal – a jsou chvíle, které mě vždycky dostanou …
Škoda, Aligátore, že jsem neměl tu příležitost přijít To taky osobně popřát na některé z pódií – tedy spíš tu odvahu – přes takovou spoustu kamarádů by se mi dík trošku omezené pohyblivosti (mám spondylozy bederní páteře, čili „prkno v zádech“) dostávalo trošku hůř…. Ale hlavně Tobě, a pod Tvými křídly všem, kdo zahráli a zazpívali u osadního ohně, patří můj největší dík, opravdu ten největší. Ahoj a díky nastokrát.
