Jedna z nejpůsobivějších chvil na Dostavníku za bílého dne - koho Pozdrav po hvězdách nedojme k slzám a v kom Vlajka neprobudí dojetí, důstojnost a vážnost slavnostního zahájení, ten by musel mít srdce z kamene....
Aligátore, byl jsi skvělý organizátor a máš můj neskonalý obdiv a vděk. Dostavník pod Tvými křídly zatím nikdy nezklamal - a jsou chvíle, které mě vždycky dostanou …
Škoda, Aligátore, že jsem neměl tu příležitost přijít To taky osobně popřát na některé z pódií - tedy spíš tu odvahu - přes takovou spoustu kamarádů by se mi dík trošku omezené pohyblivosti (mám spondylozy bederní páteře, čili "prkno v zádech") dostávalo trošku hůř.... Ale hlavně Tobě, a pod Tvými křídly všem, kdo zahráli a zazpívali u osadního ohně, patří můj největší dík, opravdu ten největší. Ahoj a díky nastokrát.
