FOLKOVÁ POHLAZENÍ
Máme za sebou Mohelnický dostavník®. Letos devětatřicátý ročník a já musím opět smeknout před atmosférou, která se v kempu v Mohelnici každoročně rozhostí. O tak pozorném a vychovaném publiku si většina festivalů může nechat jen zdát. Kdybych ten pocit měl nějak upřesnit poetickým přirovnáním, nenapadá mne, třeba že když nějaká kapela hrála duchaplné písně s myšlenkou sdělením či poselstvím, tak v hledišti byl buď sborový zpěv, nebo až posvátný klid, jako by probíhala setba. Jako by vyprahlá zem pojímala vláhu z prvního deště . Asi slova to nemohou dostatečně popsat, ale zažil jsem to jako divák v hledišti i jako muzikant z podia a ten pohled na dvaapůltisíce zpívajících lidí bych přál každému muzikantovi. Třeba zpěvačky se nám letos tak dojaly, že doslova bulely a to se normálně nestává, pokud se třeba nezapomenou namalovat nebo se nepolejou kafem na oblíbenou halenku …… No chtěl jsem jen poslat éterem signál kamsi na Moravu, že Mohelnický dostavník patří stále k nejhezčím přehlídkám na světě. Právě proto, že si uchovává všechny ty staroměstské trempské prvky z doby, když šlo v podstatě o potlach trempské osady Smolaři. Kéž hlavního pořadatele Pavla Aligátora Nenkovského neopouští chuť a síly dělat něco pro lidi a pro muziku. Příští ročník bude čtyřicátý a napadá mne, že k čtyřicátinám je pro našeho kamaráda vhodná píseň „Voda na schodech“. Je z nového alba „Ze skla“ a myslím, že se teď po čertech hodí. V duchu se alespoň na chvilku vrátím na podium v Mohelnici.