Ahoj Pavle. Tak pár slov k letošnímu ročníku, než to zapomenu; třídově zvládali kluci techniku (Petřík a spol.), řekl bych že i Chramosta na Duhové scéně. Bezchybně fungovala také inspice. Užil jsem si moderování bez obvyklých nervů s dodržováním časového rozpisu, pročež si Žalman taky užil; ale v jeho případě uznávám, že stokrát za život musel skousnout a promíjet zpoždění jak na dráze, než se dostal před publikum. Velká paráda je pro autora, když všichni zpívají jeho věci slovo od slova s ním. Potkalo to letos v pěkné podobě i Marien a Pouta. Po delší době jsem zkusil mírně spolupracovat s obecenstvem. Ono bylo natolik vstřícné, že by se s ním dalo i manipulovat. Dlužím poděkování Mlokovi za pomoc s pěveckou hvězdičkou z Polska. Líbilo se mi, že letos nikdo tak zvaně „nehvězdařil“, jako to někteří nejmenovaní umějí. I Folk Teamu svědčil dopolední čas. Mírně mne zklamaly filmečky, zvykl jsem si na vyšší úroveň z dřívějších dob. Za to ale nemůžete, takové jsou trendy. Všechno rychle a jenom „jako“. Pár věcí na okraj, nevím, jestli jsou, nebo nejsou důležité. O Dostavníku věděl dr. Eda Vedral, sedmaosmdesátiletý šerif osady „Dálava“ v Chicagu, volal mi ve čtvrtek večer. Tak mu publikum poslalo jedno hromové ahoj přes moře – a co se nestalo; přišli poděkovat dva mladí, co se od něho právě vrátili, kluk měl na sobě osadní triko. Eda je neuvěřitelný živočich, známe se od naší expedice do Colorada v r. 1993. Náhoda? S počítačem umí zacházet, a letošní věstník Dostavník Times mu posílám. Kdyby se Ti chtělo navázat s ním spojení… myslím, že by měl velkou radost. Ale jen když budeš mít čas, nechci Tě zatěžovat. Čehož se právě dopouštím… tak zatím!