Zrcadla.cz a Mohelnický dostavník
Náš první Mohelnický dostavník v roce 1988 ve vzpomínkách to je nejen první vystoupení Zrcadel před tolika lidmi na galakoncertě v natřískaném amfiteátru, to jsou také milá setkání s kamarády, noci plné muziky u ohňů, country bál do božího rána a pak nedělní probuzení, jak jinak než opět muzikou, z hlavního podia. Mohelnický dostavník je také důvěra a pověření od Aligátora rozjet a starat se o 2. scénu v dobách, kdy ještě kapely hrály z valníku.
Poprvé svobodní, bezdětní a pak ….. po pár letech při galakoncertě jsme měli na jevišti přichystanou kolébku pro naši pětiměsíční Elišku a ta v ní celé naše vystoupení v klidu prospala. Člověk by řekl, maličkost, ale takových milých maličkostí vždycky bylo a je na Mohelnickém dostavníku celá řada. Jak rádi posedávají všichni muzikanti v zákulisí u maringotky, kde ,,šéfuje“ Aligátorova druhá ruka, jeho žena Marcelka. Ještě ani nedosednete a holky z maringotky, stále příjemně naladěné, vám nabízejí různé dobroty, kafíčka a samozřejmě pověstné mohelnické dostavnické zelí. Nebo třeba letošní rozdávání triček s andílky budoucím prvňáčkům, ochráncům dostavníku. Prosté, milé a zároveň přitom cítíte, jak široké srdce má Aligátor.
Letos jsme seděli u scény mezi vystoupeními a pozorovali všecky ty lidičky. Něco je tu jinak. Jinak než na jiných festivalech tohoto rozsahu, jinak než v okolním světě. Je tu klid, opravdu se tu poslouchá muzika, človíčci se potkávají, mají čas vnímat druhé. Možná i sami sebe. Co je to za místo? Je to ostrov. 38. let budovaný ostrov slušnost i, tolerance, kamarádství, pravdivosti a prožitků. Ostrov s mnoha můstky po kterých lze přejít tam i zpět z toho světa okolo. Měli by jste, ale toto vše cítit a tím být lehcí, jinak přes ty křehké můstky nepřejdete.
Jsme rádi, že je zase tolik lidiček, kteří stále přes ty můstky přejdou. Díky Aligátore za ostrov a vám všem, kteří ho chráníte.