Ahoj Aligátore, neúnavný organizátore,
jsem rád , že se cítíš zdravotně dobře a že se z radostí s Tebou potkám na Mohelňáku. Jsem takový “ nestor „tohoto festivalu, který jsem absolvoval jako účastník v prvních pionýrských letech a který jsem pravidelně navštěvoval, i když jsem na určitou dobu hrál jinou muziku, která na tento festival úplně nepatřila. A pak přišla náhoda s „Vodopádem“ z Brezna – šel jsem po jamesessionu v parku s Modrotiskem , někdy kolem 1/3 v noci, ke kamarádce Věrce S. a říkal jsem si, že projdu ještě camp a najednou jsem slyšel v této velmi pozdní noční době střízlivou a pěknou muziku u jedné chatky. Na můj dotaz zda se můžu přidat s foukačkou řekli ti muzikanti hej, nebo áno ( něco v tom smyslu), no a tak jsem se přidal. A skončil jsem asi o 1/2 7 ráno a Ondra říká: „Dojdi na mohelnické námestie dopoledne, zahraješ si s nami“. A pak jsem hrál i na večerním country bále a za týden mi Ondra volá jestli nechci jet s nimi do Francie a do Holandska. No a tak jsem s nimi už více než 7 let a můžu říct, že lepší partu jsem ještě nezažil. Oni si umí nadat a vzápětí si jdou spolu vypít i po 28 letech – je to až neskutečné, žádné hádky, žádné nesváry. A Ondra, ten je opravdu skvělý člověk, ale vůbec všichni jsou úžasní. A tak díky šťastné náhodě jsem zase v Mohelnici, mé velké srdcovce. To Ti píši jen tak, protože nic není náhoda. Takže se těším na setkání s Tebou a ostatními na Mohelňáku 2012.
Měj se a směj se – vždyť život je krásný.