Teď jsem zase zabloudila na stránky Mohelňáku a vzpomněla jsem si na ten loňský. Seděla jsem na opuštěné scéně a psala dopis. Před očima se mi promítal film. Začínal tak dávno, že jsem si už ani nevybavila rok:-) Ale viděla jsem své děti. Jak se houpají na houpačce, tancují v kempu a usínají při muzice. Každým rokem byly holky větší a Dostavník byl pro nás krásný rituál, kterým končily prázdniny. Tak jsem tam seděla a říkala si: no tak skončil (stejně jsem věřila, že jen tento rok), ale ty vzpomínky už nám navždy zůstanou. Jako každý rok, tak i ten loňský jsem přespala pod hvězdami. No a letos možná přijedu s vnoučkem:-) Dobří holubi se vracejí. Přeji pohodové dny a zdraví. Díky.