Z prázdninového čísla časopisu FOLK (červenec – srpen 2011) :
RUKU NA SRDCE – LÉTO BEZ MOHELNICKÉHO DOSTAVNÍKU

Každé skvělé akce je škoda. Mohelnický dostavník by pečlivě připravován ze strany pořadatele, byla to srdeční záležitost jak jeho, tak muzikantů. Největší emoce mi Aligátor připravil, když mě jednou nechal zahajovat festival. Měla jsem jet původně na krávě, ale nakonec se žádná vhodná nenašla. Nakonec to byl kůň, kterého vedl muž v klobouku. Jela jsem na koni špalírem mezi diváky až k pódiu a další roky byla ta fotka na vstupenkách …. Aligátorovi děkuji a věřím, že příští rok Mohelnický dostavník opět přijede a nabere všechny příznivce této skvělé akce.
Pavlína Jíšová

Právě na Mohelnickém dostavníku v roce 1996, kdy jsme se přijeli s manželem a dcerou podívat jako diváci, jsme se po několikaleté pauze rozhodli vrátit se k aktivnímu muzicírování. Spojili jsme se s našimi bývalými kolegy – muzikanty Soňou a Milanem Vidličkovými a přemluvili je k návratu na muzikantská pódia – to byl začátek olomoucké skupiny Spirit. A naše první oficiální vystoupení bylo právě na Mohelnickém dostavníku v dalším roce.
Blanka Mazalová (Domino, ČRo Olomouc)

Mohelnický dostavník, to bylo moje první setkání s folkovou muzikou, která mě hodně ovlivnila. Jsou s ním spojeny i mé hudební začátky se skupinou Madalen a hodně velmi příjemných setkání s muzikanty. Hlavně se mi vždy líbila atmosféra festivalu, zvlášť v době, kdy tam bylo více scén a kdy si člověk mohl vybrat, co chce poslouchat. Myslím si, že zrušení vedlejších scén festivalu hodně ublížilo. Ale výborné bylo i muzicírování na všech možných místech v kempu a okolí. Vždy tam panovala výborná nálada a člověk se mohl zastavit s kýmkoli a popovídat si.
Jan Štaigl (Madalen)

Mohelničák by pro nás synonymem pohodového zakončení léta s muzikou. V roce 1994 byl pro A.M.Úlet Mohelnický dostavník odrazovým můstkem pro další kariéru, hlavně díky Duhové (open)scéně, která dávala možnost právě kapelám v začátcích.
Honza a Blanka Adamcovi (A.M.Úlet)

Mohelnický dostavník končí ? To je, jako by někdo řekl, že už nebude svítání. Jeden z nejhezčích festiválků se časem rozrostl do velkých rozměrů a tato doba vyžaduje stále více peněz, takže myslím, žen tohle je jen logické vyústění situace. Všechno je dražší včetně mnoha nesoudných muzikantů, OSA, propagace, pronájmu míst, zvukařů a dalších věcí. A taky je tu závist a hloupost těch, kteří nikdy nic nedělali, ale umí si spočítat, kolik lidí přišlo, vynásobit to cenou vstupenky a pak: „Koukejte, jak se ten Nenkovský napakoval. Určitě mu kamarádi muzikanti hrají zadarmo a on si užívá slávy a peněz…“ A stokrát opakovaná lež se stává pravdou, hlupákům ji nevyvrátíš a člověk v boji s českou malostí ztrácí sílu a pak si řekne: Proč to vlastně dělám ? Proč šidím rodinu a nervuju se kvůli jiným ? Vždyť co mě to stojí času a peněz . . . Na nádheru Mohelničáku se nedá zapomenout. Je mi smutno. Díky, Pavle Aligátore Nenkovský, díky za všechno, co jsi této muzice obětoval a věnoval.
Vojta Kiďák Tomáško

To je špatná zpráva. Je to jeden z festivalů, na jehož atmosféru moc ráda vzpomínám. Podle ohlasů nás tam i objevila spousta našich budoucích posluchačů a taky jsem tak dostala cenu Za krásu (slova). Panují teď v muzice nějaké smutné časy, řada klubů zavírá, festivaly se bojí o existenci, ale já věřím, že je to přechodné. Takže příští rok zase v Mohelnici !
Karolína Kamberská

Mohelnický dostavník pro mne znamenal určitou tradici a jistotu, sepjatou s hudebním žánrem, kterému se říká folk a country. Nejvíce budu vzpomínat na Aligátora a jeho úpornou snahu ten festival udržet. Až teprve na podzim všem skutečně dojde, co se vlastně stalo a jak velká ta ztráta je.
Jaroslav Samson Lenk

To je škoda. Doufám, že nezačíná období mizení tradičních festivalů, to by mě jako aktivního muzikanta mrzelo. Letošní ročník nebude kvůli Aligátorově nemoci. Takže mu přeji brzké uzdravení a příští rok naplno opět do toho, protože Poutníci mají na Dostavník ty nejlepší vzpomínky.
Jiří Karas Pola (Poutníci)

Je mi z toho velice smutno, protože tento festival mi hluboce přirostl k srdci. Možná je to čirá nostalgie, protože právě na Mohelnickém dostavníku úspěchem Poupat odstartovalo moje muzikantské dobrodružství a za těch bezmála dvacet let jsem na něm nasbíral mnoho úžasných vzpomínek, kterými se rád probírám. Je to jako fotogalerie střípků, které činí Mohelňák Mohelňákem: prozpívané noci, podium bez reklam, porota složená ze známých osobností, báječně reagující publikum, filmy, rituály – dostavník a jižanská garda, zvony na závěr, usměvavá parta pořadatelů kolem věčně zadumaného Aligátora, který kudlá nejhezčí betlém na světě… A jestli se mi po něčem bude opravdu stýskat, tak po tom fajnovém táboráku, který mi každoročně dával naději, že to s tím naším podivným hudebním žánrem, ve které nikdy nešlo jen o muziku, ještě není tak špatné.
Vít Troníček (Marien)

Mohelnický dostavník představoval jeden ze skutečně výjimečných festivalů . Nejen kvalitou vystupujících kapel, ale především ojedinělou kamarádskou atmosférou, která byla vždy cítit i v několikatisícovém „davu“ posluchačů. Vyzdvihl bych také duchovní rozměr festivalu, který byl přítomen nejen v podobě hudebních recitálů, ale taky v doprovodném programu Dostavníku. No a pro naši kapelu Dostavník zůstane vždycky srdeční záležitostí, protože tady jsme zažili první úspěchy, ať už to byla cena Radia Proglas Za krásu slova nebo několikeré vítězství v soutěži kapel.
Miroslav Vepřek (Alibaba)

Mohelnický dostavník byl vždy zárukou neuvěřitelné pohody, radost i z muziky a setkávání s přáteli, pestré a vkusné dramaturgie bez zbytečných komerčních vsuvek, s prostorem pro muzikantkou omladinu i stálé jistoty v žánru a okolo něj. A návštěvníci festivalu už dávno vycítili, že tahle parta lidí kolem Aligátora ví a má jasno co, jak a hlavně pro koho dělá . Letos bude poslední víkend prázdnin divný. Ale každý se jednou za čas potřebuje nadechnout a určitě je hloupost mluvit o festivalu v minulém čase.
Radek Novák (Pouta)

Jarret není z podstaty trempská kapela, a přesto jsme se cítili v Mohelnici doma a přirozeně. Navíc je to jediný festival, na kterém jsem se do postele nikdy nedostali před svítáním, což je myslím výmluvné.
Marek Štulír (Jarret)