„Ti věřící mně ale dneska ráno dali… “ …..“A to je tady tak každý rok…“
Ahoj.
Tož tento útržek rozhovoru sem zaslechl při cestě na zadní lůku po skončení Dostavníku. Trochu „smutnosouhlasně“ sem vduchu přikývl. Spali sme s kamošem po pár letech na oné lůce, a když mě v nedělu o půl sedmé zaduněly žebra ve spacáku ve stanu na druhé straně lůky po tom, co umělec bůchl do bubnu, přišlo ně to trochu moc. Hlášky, které sa pak ozývaly ze sůsedních stanů sa sem nehodíja psat. Takové bedny, co byly při mši, nemajů ani u nás v Bílovicách na bigbítě, a to tam nadělajů také pěkného kraválu. A tak když otec Holík při mši mlůvil o tom, že není jednoduché říkat nepříjemné věci lidem, na kterých nám záleží, napadlo mě, že asi ani příjemné věci není dobré říkat až tak moc nahlas. Po takovém budíčku sa k nám asi moc nových křesťanů nepřidalo. Myslím, že by zvuk stačil enom pro kněze, a schóla by to uspívala aj bez elektriky. Aspoň bysme sa natlačili blíž k oltářu. A kdyby bývala dostavníková mša „tichá“, asi by to taky nebylo na újmu Božích milostí. A aj do televize by sa snáď taková hodila. Tož totok mě tak na závěr Dostavníku rýplo pod žebra. Neberte to, prosím, ve zlém. Je to můj postřeh. Ináč nám bylo na Dostavníku strašně faň.
Moc a moc díky za to, že sa sním pořád staráte !!! Tak dožijem-li „…zase se sejdem…“. Ať sa daří!!!
P.S.: Taky moc díky hasičom za chleba s máslem a tvarůškama. Majů moc pěkné auto. Bílovští by záviděli.