Rozpumpovaný Dostavník.
Mohelnický dostavník byl pro nás letos veliké dobrodružství. Nějací vtipálci nám vypustili dvě gumy a čajzli zrcátko, takže Juří po koncertě s Ležérně a vleže ve Strakonicích málem nocoval v Olomouci na nádraží. Naštěstí se podařilo sehnat ve tři ráno pumpičku od kamarádů, kteří zpívali u ohně na tradičním potlachu. A tak jsem několika hodně pohyby naší Škodověnce Sněhurce (jak jí se Staňkou a Juřím důvěrně zoveme) dofouknul dvě pneu a s několika sprostými výrazy vyrazil ku Olomouci. Počet pohybů nahoru a dolů při huštění kol a počet sprostých slov při řízení se zhruba vzájemně rovnal. Když jsem vylezl z auta a viděl unavenou ale velmi vychlámanou kapelu Ležérně a vleže, pronesl jsem: „…prdel?“ Což způsobilo výbuch smíchu, neboť Juří celou cestu (14 hodin) vyprávěl spřátelené kapele, jak sů Žamboši slušní a jak vůbec nemluvíja sprostě. 🙂 No a dopolední koncert nám spravil náladu, lidé vstřícní, špízovali uši, objevil se obří transparent ohledvá zandělštění Žambochů kdysi v březnu (první žamboší bilbórd na světě, díky za ňho!) zvuk mistra zvukaře Petříka byl nepřekonatelný. Mohelnický dostavník se zkrátka a dobře stává naší srdeční záležitostí. Díky Aligátore! Díky vám všem, co poslouchali! PS: Kde sa dá prosímvás sehnať dobrá pumpička?