Ahoj kamarádi,
jsem mladá a možná i příjemná žena. Jsem prodavačka a svou práci mám ráda. Nejsem však zarputilým obchodníkem. Moje duše je duší trempa – tuláka. Přesto, že žiju v moderním světě nenávidím spěch, zmatek a všechno to zlo, které z dnešní hypermoderní doby pramení. na Mohelnický dostavník jsem odjížděla se smíšenými pocity. Bude to opravdu takové jak mi všichni říkali ? Nebo to bude komerční festiválek, kde se výběr kapel, zpěváků ale i všechno ostatní řídí jen a jen penězi. Naštěstí ne, ty tři dny prožité na „Dostavníku“ mě naplnily optimismem, dobrou náladou a energií na celý rok. Ještě o Vánocích budu vzpomínat na sluneční paprsky a kapky deště, které jen dokreslovaly atmosféru a které snad ani nikdo nevnímal. bylo to pohlazení po duši, radost z vědomí, že jsou na světě lidi jako já . Je to zvláštní, už druhý den mi většina lidí připadá známých. Zdravíme se veselým, důvěrným „Ahoj“ ačkoliv jsme se nikdy neviděli. Některé poznávám, známe se z country bálů, Zahrady, skautských výprav …
Jsme všichni stejní, někteří maskáčoví, zelení, westernoví… Všichni jsme stejní blázni posedlí touhou po zelené trávě, modré obloze, voňavém spadaném listí, načichlí vůní lesa, skla a kouřem ohýnků. Můj velký obdiv a dík patří všem těm „mravenečkům“, kteří se podílejí na přípravě Mohelnického dostavníku s nadšením a láskou a bez kterých by to nešlo. Ale hlavně tobě Aligátore, že už se tolik let staráš o to, aby dny na Dostavníku byly stále zářivé a hřejivé jako den v pozdním létě.
Děkuji a na 30. Mohelnickém dostavníku AHOJ!