Pokud jde o renomé Dostavníku, je můj názor už léta ustálený. Mohelnický Dostavník dělá městu čest a šíří dobrou pověst o jeho jménu víc, než kdysi výrobky z MEZu.
Těm, kdo trochu vidí do jeho struktury, musí být jasné, že takové penzum práce je na hranici sil jednoho člověka. Z toho pak pramení dílem pochopení a vstřícnost účinkujících, dílem bezohledné nadužívání výhod a tolerancí, poskytovaných pořadatelem. Nechci sýčkovat, ale zdá se pilně zaděláváno na to, že zanedlouho budou snášet uchazeči o folkové festivaly dílčí finanční vklady, aby si vůbec zahráli. Podnikání u nás nezná hranic etiky, natož pak nepsaný zákon o jedné kapitole, platný třeba v Anglii, který – až nevyřčen – zní: „Toto se prostě nedělá“.
