Jedna kapela, dvě ocenění na loňském 43. Mohelnickém dostavníku®, třetí deska, čtyři hlasy. A taky dvacet let činnosti. Už víte? I správná odpověď obsahuje číslovku: Pětník.
Tahle pražská acapelová skupina sice má na kontě zisk Krtečka v roce 2001 a Porty 2010, ale před šesti lety jen přežívala bez stálého zpěváka tenoru, mateřské povinnosti navíc postupně vyřadily altistku Manču a sopranistku Janu. Zdálo se, že Pětník už bude jen vzpomínat na zašlé staré časy. Ale právě Jana intenzivně cítila, že „show must go on“. Hlavně díky jejímu optimismu se po letech hledání ustálila sestava, která se naučila nový repertoár, získala šikovného spolupracovníka (výslovně odmítajícího označení manažer) a téměř nemyslitelné se stalo skutkem: v červnu se v pražské Malostranské besedě křtilo třetí řadové album Pětník 20|19.
Deska ukazuje kapelu v poloze, jak ji znají lidé z koncertů a festivalů: originální, tvůrčí a někdy překvapivé úpravy známých písní jiných autorů (Ryvola, Navarová, Vřešťál, Žalman a další) do čtyřhlasu bez nástrojového doprovodu. Žánrové rozpětí sahá od půvabné kratičké francouzské lidové písně až po blues a jazzové harmonie Josefa Kainara či Osvobozeného divadla, zazní trampárny i folkrockový hit. Album zakončuje jako bonus přearanžovaný gospel No tak jo s vlastním českým textem kapelníka Honzy Hučína, který Pětník po letech na četné žádosti znovu zařadil do repertoáru.
Pětník si svým vystoupením na Mohelnickém dostavníku 2018 vysloužil cenu TV Noe (kde letos v květnu účinkoval naživo v pořadu Cvrlikání) a cenu sympatií od diváků. Letošní festivalové vystoupení je jedno z posledních před plánovanou přestávkou; pokud si pořádně prohlédnete obě pětníkovské zpěvačky, jistě pochopíte důvod.